Od devatenácti let jsem žil se svými prarodiči, když pak ministr Drábek v rámci úsporných opatření změnil metodiku posuzování invalidity, stala se z mojí babičky, která nebyla schopná po zlomenině krčku vstát z postele, natož se sama najíst či si dojít na záchod, v podstatě soběstačná osoba, která byla dle úředního rozhodnutí schopná se starat o domácnost a neměla tak nárok na příspěvek pro invaliditu. Říkal jsem si, co mohu jako jednotlivec změnit?

Sociální demokracie je tu téměř 140 let, díky ní mohou volit ženy, nesmí pracovat malé děti, díky ní máme osmihodinovou pracovní dobu, díky ní máme stále dostupné veřejné školství a díky sociální demokracii mohla za mojí babičkou pravidelně docházet zdravotní sestra.