Nejprve se podíváme na obecná východiska. Podle principů volného trhu, k nimž se Svobodní hlásí, by v ideálním případě obce a města neměly podnikat, aby nedocházelo k vytěsňování soukromých investic veřejnými a narušování fungování trhu. To se týká i parkovacích stání: všechna parkoviště by tak v tomto ideálním světě měla soukromé majitele, kteří by jimi vlastněný prostor pronajímali veřejnosti. Avšak skutečnost má k ideálům daleko.

Z pozice komunálního politika totiž těžko mohu měnit zákony, od nichž se odvíjí fungování samosprávy. Na základě legislativy řidiči platí vyšší daně než ostatní a podílí se tak nezanedbatelně na financování veřejných rozpočtů. Posuďte sami:

• Při koupi auta často kupující zaplatí daň z přidané hodnoty (DPH).
• K tomu různé administrativní poplatky za přepis vozidla, v případě staršího vozu navíc poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, který známe pod kratším názvem ekodaň.
• Všichni vlastníci vozidel musí mít sjednáno povinné ručení, z něhož odvádí příspěvek do fondu zábrany škod.
• Každý litr paliva stojí zhruba dvakrát více než by měl, protože čerpací stanice kromě DPH odvádí také spotřební daň z pohonných hmot a jejich cena je nezanedbatelně navýšena i o tzv. babišovné v podobě přimíchání povinné biosložky.
• Podnikatelé a živnostníci odvádí silniční daň.
• Při využívání dálnic si musíme obstarat dálniční známku, v případě nákladního vozu nad 3,5 tuny zaplatit mýto.
• Kdo dá auto do servisu, opět zaplatí DPH za práci i za náhradní díly.

Tyto peníze jsou částečně přerozděleny na provoz obcí a měst prostřednictvím rozpočtového určení daní. Z tohoto rozpočtu by se obce a města měly starat o blaho občanů, jak jim to ukládá zákon o obcích: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“