Milé dámy a vážení pánové, dobrý den.

Děkuji za přijetí a pokusím se odůvodnit zamítnutí senátního tisku číslo 63 zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Ty byly projednány 2. května 2019 v Senátu a byly následně zamítnuty. O návrhu zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích hlasovalo v hlasování číslo 26 z přítomných 68 senátorů pro zamítnutí 52 senátorů, proti 4 senátoři a 12 senátorů se zdrželo. V průběhu legislativního procesu na půdě Senátu se na senátory obracela v hojné míře odborná veřejnost a organizace sdružující tlumočníky a překladatele, kdy zcela převažující názor byl ostře odmítavý k navrhovaným zákonům.

Jako základní nedostatek zákona o tlumočnících se jeví zjednodušená paralela zákona o znalcích a tlumočnících. Znalec není tlumočník a naopak. Každá tato profese má svá specifika. Téměř identický zákon je pro současných 3 tis. tlumočníků naprosto nevhodný především z následujících důvodů. Navrhovaná zákonná regulace profese soudního tlumočníka nereflektuje specifika právě tlumočnické a překladatelské činnosti. Zákon sice stanoví podmínky vzniku tlumočnického oprávnění, ale neupravuje další odborný růst tlumočníků a překladatelů. Možnost odmítnout je nepřiměřeně omezená. Maximální sazby pokut za neúměrně rozsáhlý výčet možných přestupků jsou příliš vysoké. Maximální sazby pokut jsou příliš vysoké jednak vzhledem k povaze přestupku a vzhledem k tomu, že tlumočníci a překladatelé jsou fyzické osoby. Jenom malá část z nich má výrazně nadprůměrné příjmy. Například v oblasti takzvaných malých jazyků je výkon omezen na několik tlumočení či překladů ročně.