Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petr Štěpánek - Česká televize jako Al-Kájda opozice

To, co aktuálně předvádějí spojené síly opozičních politiků a aktivistů spolu s manažery, redaktory a dalšími zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu v souvislosti s návrhem změny financování veřejnoprávních médií, je daleko za hranou provozování standardní politiky i standardní pluralitní, vyvážené, všestranné a objektivní žurnalistiky.

Ale oddělme od sebe dvě věci. Jednou je samotné financování médií veřejné služby a druhou obsah, kterým se prezentují. Svět elektronických médií se v posledních desetiletích dramaticky změnil. Jak co do technologií a vysílacích platforem, tak co do množství programů. Způsob financování ČT a ČRo však zůstal stejný jako v první polovině 20. století. Televizní a rozhlasové poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, neboť v toku času se pozvolna přeměnily na podivnou degresivní „daň z domácnosti“, efektivita jejich výběru je problematická, podstatná část peněz do cíle vůbec nedoputuje a v poměru ke svému příjmu paradoxně nejvíce platí ti nejchudší. Systém je prostě zastaralý.

Jestliže Fialova vláda za této situace, a navíc v naprostém rozporu se všemi svými předvolebními i povolebními sliby naopak prosadila navýšení poplatků, ba dokonce ještě nesmyslně, protože nelogicky rozšířila okruh jejich plátců, fyzických i právnických osob, nelze to nazvat jinak než jako politický zločin. Když k tomu ještě přičteme nespokojenost značné části veřejnosti s obsahem vysílání, zvláště pak se zpravodajstvím a publicistikou, a z toho vyplývající neochotu podporovat veřejnoprávní média povinným „výpalným“, je evidentní, že nazrál čas ke změně. Ostatně ve většině unijních zemí se tak již stalo.