Pravičáci připravili peklo adeptovi ODS na Hrad: Prý jste měkkýš, zaznělo

Diskuse se zúčastnili čtyři uchazeči o úřad hlavy českého státu, první místopředseda Senátu za ODS Přemysl Sobotka, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, lidovecký exposlanec a velvyslanec v Bělorusku Jiří Karas a tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl.

Jakl se navíc postaral i o zábavné zpestření, i když se zcela vážným podtextem, když navázal na tvrzení Přemysla Sobotky, že každý symbolicky nosí nějaké „tričko“. Tedy v prvé řadě triko České republiky, pak triko své strany a mnohá další.

Eurounijní kosočtverec… A na věčné časy

„Jak vy to ale víte, kdo nosí jaké tričko, když má na něm košili a sako? Když se někdo uchází o vaši důvěru, měl by se umět svléknout a ukázat to tričko, v kterém chodí. Já to teď udělám,“ dořekl Jakl a začal si sundávat části oblečení, pod nimiž bylo modré třičko, jež na přední straně ve zlatých hvězdách EU obsahovalo nápis „New RVHP“ a na zadní straně rovnou „S Bruselem na věčné časy a nikdy jinak“. Pod tím byl ještě nápis „EU“ vsazený do kosočtverce z hvězdiček.

Kandidát na prezidenta za ODS Sobota se mimo jiné nepřímo pustil do svého soka Jana Fischera. „Jsem stranickým kandidátem, prezident je ostatně politická funkce,“ začal vysvětlovat a doplnil především, že mnozí kandidáti se vydávají za nezávislé, přitom v jejich minulosti politické strany jsou. „A u některých i ta strana předlistopadová,“ rýpnul.

Přemysl Sobotka také ironicky poznamenal, že si ho lidé často pletou s jiným Sobotkou, tedy s šéfem ČSSD, proto prý cítí potřebu se představit. "Jsem člověk, který nemění své politické názory a ve vysoké politice se pohybuji od prvních senátních voleb," konstatoval. Prezident by podle něho měla být především osobnost, která stojí za Českou republikou.

Vy jste proti EU, pane Sobotko? Vy, který jste schválil Lisabon?

To ale neměl říkat. V následné diskusi mu šéf webu Reformy.cz Vít Jedlička řekl, že by si ho inteligentní lidé s Bohuslavem Sobotkou mohli splést i kvůli stálosti jejich politických názorů. „Mluvíte proti Evropské unii, přitom jste schválil Lisabonskou smlouvu i Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který nás může přijít na stovky miliard korun. Je pravda, že se vám mezi straníky říká měkkýš?“ opřel se libertarián a euroskeptik tvrdě do místopředsedy Senátu.

K otevřené hádce moc nechybělo v okamžiku diskuse nad pojmem svoboda slova, a zda má být zákonem regulována a v některých případech trestána. Ladislav Jakl jednoznačně konstatoval, že svoboda projevu musí být absolutní, protože stát může objektivně těžko posuzovat, co je špatné a co není. Vždy to pak závisí na lidech, kteří aktuálně vládnou. Sobotka však v tu chvíli začal hájit regulaci svobody slova, kterou čekal jen málokdo.

„Svoboda slova nás během dvacátého století dostala mnohokrát do potíží,“ narážel na komunismus a nacismus. Nad tím mnozí nejen kroutili hlavou. Vzhledem k časové tísni ale musela přijít na řadu další otázka.

Podle slov Jiřího Karase musí být prezident garantem státní suverenity a obhájcem tradičních lidských hodnot. „Pokusil bych se být morální autoritou, která by se snažila národu ukázat, co tradiční hodnoty jsou. I když by to bylo náročné,“ uvedl Karas.

Poznamenal také, že je sice znám jako odpůrce registrovaného partnerství homosexuálů i potratů, málokdo prý ale ví, že se také zasloužil o to, aby po Listopadu 89 nedošlo k rozkradení majetku bývalého Socialistického svazu mládeže.

Pokrytečtí politici mluví o křesťanských hodnotách, ale podpoří průvod gayů

Tématu gayů se dotkla i Jana Bobošíková. „Politici mají často plná ústa křesťanských hodnot, ale podpoří pochody homosexuálů. V takovém pokrytectví my žijeme,“ narážela na pražského primátora Bohuslava Svobodu, kterému bylo silně vytýkáno, že jako představitel konzervativní strany poskytl už dvakrát záštitu akci Prague Pride.

Předsedkyně Suverenity se neváhala nepřímo pustit ani do vedle ní sedícího Sobotky, když varovala, že politici, kteří nás dnes chtějí bránit před eurem, podpořili Lisabon i zmiňovaný ESM. Bobošíková vzpomněla i na stále častěji připomínanou událost, kdy v roce 1998 Česká národní banka za vedení Josefa Tošovského pod cenou prodala velkou část českého zlatého pokladu.

Upozornila, že nešlo o nějaké obyčejné zlato. „Na ten zlatý poklad se za první republiky skládal celý národ. Byly tam náhrdelníky našich prababiček i medaile československých legionářů.“

Tajemník současné hlavy státu a další s možných uchazečů o nejvyšší ústavní funkci v zemi Ladislav Jakl ve svém vystoupení razantně uvedl, že se dnes často mluví o politice, ale v naší zemi už žádná politika není.

Cvičení tuleni za 10 miliard

„To, co se za ni vydává, je pouze soupeření o vliv a debata o naprosto nepodstatných technických parametrech, ve kterých žijeme. Politika má být zásadní fundamentální debatou, střetem a soutěží o charakter a pojetí státu. Boj proti korupci, menší efektivita, menší dluhy, o tom je politika?!“ tázal se Jakl a vysvětlil to na konkrétním příkladě.

„Máme tu projekt za 10 miliard korun na cvičené tuleně. Povede se o tom diskuse a spor bude v tom, že někdo řekne, že je to moc drahé, že by to mělo stát jen 9 a půl miliardy, protože tam nebylo rozhodováno dostatečně efektivně a čistě. Ale jak to, že neslyšíme žádný hlas, že něco takového pořizovat z krve a peněz svobodných lidí je nesprávné a je to zločin, že to není důvod, kvůli kterému stát smí používat násilí vůči svým lidem,“ kritizoval přebujelou byrokracii.

Stát totiž podle něho umí používat jenom násilí. „ Bere nám polovinu našich peněz, nejméně polovinu naší svobody a schopnosti rozhodovat o svém životě a bohužel také polovinu zodpovědnosti a svědomí. Tyto atributy činí člověka člověkem. Pokud si stát o polovinu toho všeho říká, činí z nás poloviční lidi. Je načase si kus svobody vzít zpátky,“ burcoval Jakl.

Tlustí mniši, zlodějští preláti? Takové urážky…

Došlo však i na takzvané církevní restituce, které vedle Přemysla Sobotky o poznání precizněji hájil Jiří Karas: „Média i polici mluví o tom, že církev něco dostane, že Vatikán něco dostane a chce to ukrást. Mluví se o tučným mniších a zlodějských prelátech. To je nesmysl. Já jako řadový katolík nejsem žádný zloděj a lupič a vyprošuji si urážky, že církev je chamtivá.“

Karas totiž připomněl, že církev se především stará o lidi. Ať už jde o církevní školství, které je z hlediska výsledků na vynikající úrovni, nebo třeba různé domovy důchodců a podobná zařízení. „Mrzí mě, že sociální demokraté, mezi nimiž mám řadu přátel, proti tomu takovým způsobem vystupují. Přitom když restituovali Lidový dům, chovali se úplně jinak,“ řekl exposlanec KDU-ČSL.

Tématem byla i romská problematika. „Pokud jde o cikánský problém severních Čech, je evidentní, že třeba i vinou odborů je zregulován pracovní trh v oblasti minimální mzdy či takzvané ochrany zaměstnanců. Lidé pak nemohou pracovat jen pár dnů nebo i hodin v týdnu. Živíme si sociální problém, na který nakonec doplácí daňoví poplatníci i společnost v dané lokalitě,“ varoval Ladislav Jakl.

S návodem na řešení situace přišla Jana Bobošíková, která problematická místa díky kontaktní kampani s „Bobobusem“ zná velmi dobře. Šokujícím úkazem podle ní třeba je situace, kdy místní úřady namísto nezaměstnaných na úklid svých prostor najímají specializované agentury.