O tom prý svědčí jen výčet termínů, které díky Klausově hospodářské politice vznikly. Například bankovní socialismus, či privatizace incestem. Díky tomu prakticky ze dne na den vznikla nová vrstva miliardářů, jejichž zadlužené společnosti musely být na konci devadesátých let sanovány ze státního rozpočtu.

Klaus prý dobře věděl, že pokud by některé průmyslové giganty jako Poldi Kladno či společnost Chemapol zbankrotovaly, smetla by jej vlna lidového hněvu již někdy v roce 1995. A protože se mu již tehdy přezdívalo „Velký Narcis“, nechtěl něco takového připustit.

Stvořil proto systém, ve kterém byly velké banky pod kontrolou vlády, respektive ODS, která na ně tlačila, aby úvěrovaly kdejaký nesmyslný a megalomanský projekt, který byl zrovna potřeba. O tom, kdo dostane na svůj byznys úvěr, tedy nerozhodovala neviditelná ruka trhu, ale ruce ministrů či členů grémia ODS.