Pane profesore, co soudíte o současné situaci, která se rozvinula kolem obvinění prezidenta Václava Klause z velezrady. V čem je její skutečná podstata?

Já byl vždycky přesvědčen, že Senát je pro takovou maličkou zemi zbytečná instituce. Ale být zbytečná je jedna věc, horší ale je, že začíná byt také trapná. Je to skutečně nedůstojný způsob, jímž se Senát loučí s odcházejícím prezidentem. Je naprosto nedůstojné, když do něj kopou v okamžiku, kdy ztrácí schopnost se bránit. To se prostě ve slušné společnosti nedělá.

Je to zároveň důkazem toho, že je naše demokracie nezralá. Ne proto, že by chyběly instituce, ale proto, že v politice působí lidi typu salon fejk, kteří postrádají elementární prvky sebekontroly. Neumějí se chovat, kopou se pod stolem do kotníků. To se samozřejmě děje i jinde, ale není to zrovna slušné. Jako kdyby některým senátorům chyběla elementární „kinderstube“ (dobré vychování od dětství). Je to zneuctění české státnosti.

Napadají-li senátoři prezidenta, který se už nebude moct tak účinně bránit, protože mu k tomu bude chybět potřebné zázemí, nebyl to jeden z důvodů podání žaloby na poslední chvíli?

Staré římské přísloví říká, že senátoři jsou dobří mužové, zatímco Senát je zlá bestie. V našem případě je to na jedné straně tragédie, na druhé straně fraška. Je to fraškovité sebeprezentování, je to pouze boj o vlastní místo pod sluncem.