Evropa se zlobí, že se jí moc dobře nedaří. Ale Evropa se zlobí ještě víc, že u jejích amerických přátel to, zdá se, docela funguje. Stačilo, aby v USA byla zveřejněna trochu lepší čísla z trhu práce, než se čekalo, a začaly se dít věci: ve světě začaly růst akciové trhy, ceny komodit (jako ropa), a posilování dolaru přeřadilo na ještě vyšší rychlost. Což ale současně z opačného pohledu znamená, že euro oslabuje, Evropa musí se svým zase o něco slabším eurem kupovat zase o něco dražší ropu a výnosy sledovaných evropských státních dluhopisů se stále drží blízko rekordů. Euro odpoledne dokonce oslabilo až na 1,274 USD / EUR, nejslabší to hodnotu od září 2010. A důvodem není ani tak tristní stav eurozóny (tedy ne že by nebyl tristní), ale právě ony otevírající se nůžky mezi obstojným vývojem v USA a v Evropě.

To v Evropě máme poněkud přízemnější starosti než radovat se z obstojného vývoje trhu práce: trápíme se nad podkapitalizovanými bankami nad souběhem dluhové a nově vznikající bankovní krize. Relativním vítězem je ten, kdo se včas stačil izolovat: tedy Británie. Euro totiž slábne i vůči britské libře na své 16měsíční minimum. Protože ale tonoucí má zvyku stébla se chytati, upírají se oči investorů k pondělnímu setkání kancléřky Merkelové a prezidenta Sarkozyho. Víme už ale, jak to dopadne: hodně slov, málo činů. V realitě tak mnohem podstatnější budou výsledky plánovaných aukcí státních dluhopisů. A jelikož šance, že by aukce z čista jasna ukázaly zázračný zájem investorů půjčovat předluženým zemím, jsou mizivé a jelikož USA budou dál vykazovat obstojné statistiky, závěr může být jediný: dolar bude během příštího týdne nadále k euru posilovat. A s tím bude mimochodem posilovat i ke koruně. A zrovínka tak bude euro dál oslabovat k britské libře.