Karolína studovala vysokou školu v Olomouci. Tam se seznámila se svým budoucím manželem Pavlem. V průběhu studia otěhotněla. Byl to pro ni šok, ale dítě byla priorita. Nejspíše tehdy ještě oba věřili, že by mohli vytvořit šťastnou novou rodinu. Vzali se a těšili se na příchod nového člena rodiny. Zdálo se to jako pohádka se šťastným koncem. Jenže ten opravdový zvonec zazvonil o něco později.

Karolína rychle vyměnila studentský život za rodičovskou odpovědnost. A docela se jí to i zamlouvalo. Začala vidět ve své dcerce a mateřství opravdový smysl. Bydleli na malé vesnici, ve větším domě Pavlovy babičky. Zatímco Karolína se snažila vytvořit útulný domov, Pavel hodně pracoval, aby jeho rodině nic nechybělo. A pak přišel šok. Karolína se dozvěděla, že její manželství rozhodně není tak vyrovnané, jak si ona myslí. Pavel dlouhodobě udržoval vztah s jinou ženou a rozhodl se žít s ní. Následoval rozvod.

Samoživitelka musí vzít jakoukoliv práci

A začal nový příběh. Příběh matky samoživitelky. Karolína se i s dcerou přestěhovaly na několik měsíců do domu svých rodičů: „Moji velkou výhodou byla rodina, u které jsem mohla ze začátku bydlet. Bez nich netuším, kam bych šla. Nicméně zažádala jsem město Brno o startovací byt. Uvědomovala jsem si, že není zodpovědné žít na účet svých rodičů. A navíc na malé vesnici nebyla práce. Doufala jsem, že ve větším městě budeme mít s dcerou větší šanci na štěstí.“ Po několika měsících Karolína skutečně dostala od města malou garsonku.