Že je doba obzvláště vhodná k udávání, jistě není zapotřebí zdůrazňovat. Někteří podstoupí riziko s vědomím, že potřebují peníze. Jiní proto, že „zakázané ovoce nejvíc chutná.“ Další z potřeby a někteří možná z plezíru nebo jako rebelie poněkud svérázným a osobitým způsobem.

Chodíme, chodíme…

Paní Bětka je náramně přičinlivá žena. Rozšířila své blahodárné působení na vlasy po celém nejširším příbuzenstvu. Tety tet, ale i strýcové strýců vzali před pár měsíci s povděkem její nabídku na úpravu vlasů nejen u dam, ale i pánů. Jak šel čas, její pověst ji předstihla, a tak měla snad více objednávek než v předkovidové době, za časů klasického podnikání, kdy se hygiena zastavila v provozovně jednou za uherský rok.

„Ale teď mám zlaté časy,“ říká. „V provozovně ušetřím za energie a ještě si s lidmi pořádně pokecám.“ Že rovněž zkoukne bydlení svých klientek, neříká, ale je to více než jasné. „Zdrbneme, dáme kávičku a že dám pár pětek navíc, to není problém,“ říká jedna z přečetných klientek této přičinlivé paní. „Kdo by se vypisoval dokladem, když je to privátní služba,“ spiklenecky mrká kadeřnice bez roušky.