Profesor Václav Bělohradský: Americký postup ve světě není úspěšný. Silová řešení se nedaří, vývoz demokracie nefunguje. Je to katastrofa, řekněme si otevřeně

11.03.2015 11:35

Masakr byla Hirošima, „listopad nebyl masakr,“ vyjádřil souhlas s prezidentem republiky Milošem Zemanem renomovaný filosof a sociolog Václav Bělohradský na besedě s veřejností v Ostravě. Profesor, který také přednáší politickou sociologii na Univerzitě v Terstu, mimo jiné zmínil, že v Česku existuje tradice nefungující parlamentní demokracie, a věnoval se podivnému principu našich veřejných debat. Ujistil, že vyhnat politiku ze společnosti možné není a pochválil Sobotkův kabinet.

 Profesor Václav Bělohradský: Americký postup ve světě není úspěšný. Silová řešení se nedaří, vývoz demokracie nefunguje. Je to katastrofa, řekněme si otevřeně
Foto: Daniela Černá
Popisek: Profesor Václav Bělohradský

Anketa

Jste pro znovuzavedení prezenční vojenské služby?

61%
39%
hlasovalo: 8767 lidí

Proč rezonuje v českých médiích v takové míře skutečnost, že velký podnikatel vstoupil do politiky? Taková byla první otázka moderátora na besedě s renomovaným filosofem a sociologem Václavem Bělohradským. „Já jako Ital jsem na všechno zvyklý,“ reagoval Bělohradský a připojil zamyšlení o tom, kdo se na politické scéně ukazuje. Pak připojil i tato slova v kontextu otázky: „Tento vstup do politiky je motivovaný antipolitickým českým postojem. Otázkou je, zda si to politické strany zasloužily, nebo zda je to starý český postoj, který v jiné podobě měl v sobě i Havel.“ Šéf hnutí ANO Andrej Babiš byl pro veřejnost alternativou. „Je to začátek zajímavé historie, kterou není třeba démonizovat. Do politiky vstupují lidé, kteří tam vnášejí své povolání jako symbol nějaké efektivity. Není třeba mít blbou náladu a zoufat si. Je to jistá změna v politické hře, ale demokracie je systém změn. Změn, které nejsou destruktivní,“ dodává Bělohradský k „politickému cizinci“.

Bělohradský: Vláda je stabilní, udělala celou řadu kroků a má jakýsi souhlas veřejnosti

Profesor se věnoval také poučení z voleb 2014. „Vláda, která vzešla z těchto voleb, je nejlepší po dlouhé době. Je to vláda stabilní, udělala celou řadu kroků, myslím, že má i jakýsi souhlas veřejnosti. Poučení z těch voleb je zase pořád to samé: jak snadno je možné v této zemi získat konsensus na antipolitickém tématu,“ uvedl Bělohradský. „Co je to čas politiky? Připadá nám hrozně pomalý a často v nás vyvolává skandál. Je ale tak pomalý proto, že jde o čas velkých transakčních nákladů,“ doplnil. „Nenávist k politice je nenávist k nákladům nutným na to, abychom se dohodli,“ zmínil. Bělohradský v reakci na otázku také vyšel z teze, že podmínky ke spolupráci mezi lidmi nejsou zadarmo a je potřeba je vytvořit. Politika je vytvářením podmínek spolupráce, a proto má vysoké transakční náklady. Upozornil i na to, že kdo přichází z podnikatelské sféry, je zvyklý rozhodovat hierarchicky. „Poučení z voleb je: ‚Antipolitika je pokrytecká.‘ I v obyčejné rodině jsou transakční náklady a víme, jak těžké je se dohodnou,“ uvedl filosof. „V české společnosti je silný pocit, že ji musíme vyhnat, protože se identifikuje s něčím negativním. Není to tak. Ve skutečnosti je to směs způsobů, jak snižujeme transakční náklady a učíme se dohadovat. Musíme se nejdřív dohodnout na tom, že se dohodneme, a to chvíli trvá,“ vysvětlil Bělohradský. „Nevyhánějme politiku ze společnosti, ona se vyhnat nedá. Vyhánění je samo určitá politika. Jak vidíte, máme druhého koaličního partnera, který je založen do jisté míry na tom, že se vyháněla politika,“ dodal.

K multilateralismu se musíme propracovat. Všechna impéria se zhroutila, když chtěla být jediným impériem

V reakci na otázku spojenou s pojmem globální antipolitická vzpoura, který zmínil v jednom z článků, profesor v kontextu úvah o mezinárodní spravedlnosti uvedl: „Jsme schopni ustavit nějakou spravedlnost, která není založená na tom, že jsme schopni se zničit?“ a pak dále pokračoval: „Pojmem globální antipolitická vzpoura, tím jsem chtěl říci, že se k multilateralismu musíme propracovat, protože ze světových dějin přeci jedno poučení máme, že všechna impéria se zhroutila. Zhroutila se v okamžiku, kdy chtěla být jediným impériem.“ Bělohradský také hovořil o tom, že imperiální řád nás nikdy nedovedl k míru: „Co je spravedlnost, jestli je to typ diskursu nebo vzájemného vztahu, který může být jen mezi těmi, kteří jsou si rovni v nějakém slova smyslu?“ doplnil s úvahou o tom, co nahradí rovnost teroru v mezinárodních vztazích. „Jak vidíte, americký pokus nehledě na obrovskou vojenskou převahu, kterou mají, i proto, že jejich výlohy na zbrojení jsou větší než celého světa dohromady, není příliš úspěšný. Kam se podíváme, silové řešení se nedaří. Vývoz demokracie těmito prostředky nefunguje. Přímo bych řekl, že je to katastrofa, řekněme si to otevřeně,“ konstatoval filosof.

Ráz českých debat. Hájíme to, co se dřív považovalo za špatné

Moderátor zmínil také náš „postkomunistický antikomunismus“ a dotazoval se, co ho nahradilo. „V českém kontextu vyřadit protivníka z debaty je velmi obtížné,“ reagoval Bělohradský. „Veřejné debaty české mají v sobě něco podivného,“ uvedl také filosof. Jako příklad zmínil to, že parlament byl nejméně uctívanou institucí, došlo ke zvolení Václava Klause prezidentem a v momentě, kdy se na scéně objevil prezident Miloš Zeman, byl národ opět nespokojený. „Jen zvolili Miloše Zemana prezidentem, najednou se objevilo, že musíme hájit parlamentní demokracii jako naši tradici. To, na co se dříve nadávalo, se najednou muselo začít hájit, proti nebezpečí prezidentského systému. U nás přeci není žádná tradice parlamentní demokracie. U nás je tradice nefungující parlamentní demokracie. Za první republiky žádná parlamentní demokracie nebyla,“ konstatoval Bělohradský. „U nás je tradice, jak se parlamentní demokracii vyhnout. Strany měly velmi špatnou pověst, ale jen vstoupí Andrej Babiš do politiky, najednou všichni hájí politické strany,“ dodal s tím, že tohle je český debatní styl. „To, co se považovalo za neúnosné, se najednou začne hájit proti někomu, kdo to ohrožuje,“ vysvětlil s tím, že hrozbou je pro nás vždy to, co přichází jako nové.

Chtěli novináři zmrvit listopad? Šlo zřejmě o resentiment

Přišla také řeč na česká média a jejich zpracování tématu 25 let od listopadu. „Chtěli novináři zmrvit výročí úmyslně, nebo se s lítostí dnes dívají, jaký udělali paskvil? zazněl dotaz z publika. „Samozřejmě, bylo to velmi nevkusné. Prezident Zeman, jestli se nemýlím, řekl, že listopad nebyl masakr. Když se podíváte do slovníku a ani ho snad nemusím hledat, tak slovo masakr znamená zabití mnoha lidí najednou, drážďanské bombardování nebo Hirošimu,“ vysvětlil Bělohradský, pozastavil se nad tím, co všechno konstatování prezidenta vyvolalo a doplnil, že pro listopadové události by našel jiný termín. Pak se vrátil k pocitu z loňského podzimu: „Atmosféra byla podivná, nenávistná a mám pocit, že ji charakterizoval resentiment. Jako by tady byl nějaký mýtus, že tenkrát v roce 1989 studenti něco chtěli a nakonec se stalo něco jiného, jako by to byla zrada. V té nenávistné kampani jsem viděl pocit, že se zradily nějaké ideály.“

Bělohradský: Ideály nebyly. Pevný obraz toho, co chceme, se tenkrát nevytvořil

Bělohradský pak pokračoval: „Já tam žádné velké ideály nevidím. Řekněme svobodná společnost nebo konec komunistické vlády, prosím, ale že by v tom listopadu už byl zakódován obraz společnosti, kterou chceme společně budovat? Takový pocit jsem neměl. Jestli to má být kapitalistická společnost nebo jiná… Pevný obraz toho, co chceme, se tenkrát nevytvořil. Možná ta nenávistná atmosféra, házení vajíček, to všechno bylo velmi nevkusné, bylo z falešného pocitu, že se zradily ideály a Zeman je toho symbolem, ale problém je, že ty ideály tady nebyly,“ uvedl filosof. „Jediné, co jsme snad nechtěli a co je svým způsobem zrada, je rozpad našeho státu. To je ale snad jediné, co bych si mohl představit,“ dodal s tím, že hysterický pocit, že se něco zradilo, je další doklad toho, že v české veřejné mínění nemůžeme mít velkou důvěru, protože jsou tam momenty hysterie. „Chyběl tomu ironický odstup od výročí, který by měl charakterizovat tak nesamozřejmou a komplikovanou společnost, jako je naše, která má tak rozpornou minulost, o kterou se navíc pořád hádá,“ uzavřel odpověď na téma loňské reflexe listopadu 89.

Pro podpis si přišly desítky lidí

Na besedě hovořil Bělohradský také o aktuálních vydáních svých knih Mezi světy & mezisvěty a Společnost nevolnosti. V této souvislosti padla od autora také tato slova: „Mýty se rychle ve veřejném prostoru reprodukují. Do jaké míry je náš svět tvořen obíháním zpráv?“

Na besedě zazněla i tato úvaha. „Jakmile opustíme demokracii, musíme se spojit se strachem nebo s iluzí. Já jsem pro demokracii, to je takový systém, jehož nejpřirozenějším žánrem je fraška. Je to všední systém, kde chvíli vládne ten pak onen. Musíte přesvědčit lidi, volby jsou také fraška a lidé k nim ani nechodí. Pořád je to ale lepší než budovat ideu, že já ve spojení se strachem společnost sjednotím.“ Pro filosofův podpis do nové knihy si přišly desítky lidí.


 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Česku chybí hasiči. Přitom roste počet zásahů. Na mnoha místech už by hasiči nemohli k zásahu přijet včas

4:41 Česku chybí hasiči. Přitom roste počet zásahů. Na mnoha místech už by hasiči nemohli k zásahu přijet včas

Zákon o požární ochraně stanoví hasičům povinnost budovat a udržovat síť výjezdových stanic, tak aby…