„Vždycky se trošku pozastavím, když si uvědomím, kolik myšlenek je v lidských právech věnováno vlastnictví jako majetku. Hrozně málo je věnováno nároku, který Patočka krásně vyjádřil ve své Péči o duši, který se nazývá nárok na život z vlastního pramene,“ začala Hogenová. Do souvislostí pak dávala i vysvětlení, proč se člověk nemůže stát prostředkem pro cizí účely, a citovala filozofa Immanuela Kanta: „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně,“ připomněla.

„Vznešenost patří k člověku jako to, co je mu nejvlastnější, co se musí v něm během života neustále znovu poprvé a naposledy probouzet. To probouzení je pak dílem vzdělávání, kultury, kterou umožňuje lidské společenství,“ uvedla filozofka s tím, že možnostem, které člověk v sobě má, musí společnost pomáhat. „Ale současná definice vzdělání zní: Je to předávání vědomostí, dovedností, návyků, postojů a kompetencí k tomu, aby Evropa byla konkurenceschopná zbytku světa,“ uvedla Hogenová. Právě tato podstata vzdělávání podle ní v člověku „neprobouzí důstojnost, která je základem lidských práv, která náleží každému člověku, ať je černý, bílý, žlutý, zelený, má nohy nebo je nemá, ať je starý nebo mladý“.

Étos roku 1989 byl podle Hogenové étos myšlenky, „která byla Patočkou pochopena jako právo na život z vlastního pramene“.

„Důležité je pouze digitální myšlení.“

Před stovkami lidí v zaplněném sále Otakara Motejla pak za potlesku Hogenová pokračovala dál: „Dodnes platí jako výzva: Poznej sebe samého. Ta ale zůstává nevyslyšena. Jsme přesvědčení, že důstojnost člověka je něco, co se nedá předávat jako vědomost, dovednost, návyk, postoj nebo kompetence, ale co se musí v člověku probouzet v tázání, které je základem hluboké demokracie, o které se neustále mluví a která nenastává. Dialog je vždycky střetáváním, ve kterém se ze dvou stanovisek musíme setkat u věci, která je základem věcného myšlení, a bohužel to je něco, co v dnešní době začíná scházet ve výuce na základních, středních i vysokých školách. Protože důležité je pouze digitální myšlení.“