„Manželka o tom neví, ale podívej, co jsem si radši koupil,“ říká P. S. a vede mě do sklepa paneláku. V něm má za krabicemi schovanou neprůstřelnou vestu. V bytě ve čtvrtém patře mu v obýváku v rohu stojí kulomet. O tom žena ví, protože ho koupil jako nefunkční sběratelský kousek, který je třeba pověsit na stěnu. Jako si lidé věsí na stěny dýky, šavle či meče. Ale tenhle exponát má ještě i jiné možné použití.
Asi bude další Majdan
Člen Pravého sektoru P. S. má dvě děti a bydlí v městečku kousek od Kyjeva. Účastnil se akcí na Euromajdanu, ale jak sám říká, jen pozoroval, nebojoval. I k současnému dění v Luhanské a Doněcké oblasti má specifický vztah, který je oficiálním názorům jeho ultrapravicové strany na hony vzdálený. „Lidé tam moc být v Ukrajině nechtějí, tak proč bych za ně měl bojovat a nasazovat kůži. Ať si poradí, jak umí. Spolustraníci tam samozřejmě bojují, ale to je jejich vlastní volba,“ říká pro ParlamentníListy.cz s tím, že by chtěl, aby Ukrajina zůstala i za cenu federace Ukrajinou.
Když ukazuje kulomet, sdělí: „Obdivoval jsem ty chlapy na Euromajdanu, co bojovali proti Berkutu a těm šmejdům ostřelovačům. Nesdílím ale všeobecné nadšení pro Petra Porošenka. Je to jen další oligarcha v řadě a myslím si, že za rok bude další Majdan, tentokrát budou lidé bojovat za lepší životní podmínky, ekonomiku a tak. Bude to takový Protibídamajdan.“ No a právě tam se chystá. Nefunkční kulomet prý dá s kamarádem dohromady za tři hodiny a náboje nakoupí na černém trhu. P. S. staví domy, skoro vše si udělá sám. Ale nyní v krizi má s prodejem jednoho dostaveného velké problémy.
Chlapi chtějí ženský
Když reportér ParlamentníchListů.cz přijel do Kyjeva, nastával večer. Na zádech zhruba osmadvacet kilo, vyhlídnutý hostel nikde. Už totiž neexistuje. Nakonec si sedl na schody v lepší čtvrti hned nad náměstím Nezávislosti s odhodláním, že to do rána nějak překlepe, a pak si konečně najde něco na spaní. Vzhlédl k nebesům a na protějším baráku nápis Roots Kiev Hostel, takže se dostal přímo ke kořenům. Dredatá majitelka, ostatně přebornice v hrách s ohněm, ho přivítala vřele.
A to ráno. „Dáš si kafe, ale dělám ho s pepřem,“ upozornila jej mánička zhruba pětadvacetiletá. Saša do Kyjeva přijel jako vesnický kluk hrát na ulici na kytaru, nyní žije s majitelkou hostelu a stará se o provoz. „Víš, kolik je na zeměkouli svobodných kluků bez ženské? Třeba v Rusku nebo na Ukrajině strašně moc. Normální chlap chce ženu, děti, bydlet a něco dělat. Vést spokojený život. A to je důvod, proč mužský chlastaj, fetujou a navzájem se zabíjej. Jsou frustrovaní, protože nemají sex. Proto jsou války. Potřebujou totiž adrenalin, podrbat se na koulích a být chlapama. Až tohle někdo vyřeší, bude nejlíp,“ sdělil. Byl jsem rozespalý a říkal si, kam jsem se to sakra dostal. Ale Saša jen chce, aby byl celý svět v pohodě. Je to takové dítě květin.
Fotogalerie: - Svátek Tatarů
Fotogalerie: - Leninův rodný Uljanovsk
Fotogalerie: - Rozbouřený Charkov
Znáš ženu Lucifera?
Už na východní Ukrajině, na železniční křižovatce zvané Bachmač, si reportér ParlamentníchListů.cz sedne na pirožky u stánku na náměstí. Malé město, ale náměstí jako tankodrom. U stolu tam spí starý muž. Všechna tíha života je zapsaná v jeho vráskách. Najednou pozvedne hlavu a změří si příchozího. Po krátkém představení spustí: „ To, co se tady děje, je normální vývoj. Lidi jsou nenažraní, pořád chtějí víc, tak ať se z toho třeba poserou. A Ukrajina, ta bude, i když my tady nebudeme,“ říká. Je unavený, chlastem zbídačený a sám, neskutečně sám.
„Věříš v Boha,“ zeptá se. Po vysvětlení, že Bůh i čert je v každém z nás, prohlásí: „To máš velkou pravdu. Člověk ani nemusí chodit do kostela, aby tohle pochopil. A víš, jak se jmenovala žena Satana? Jmenovala se Lilith. No a moje druhá žena se jmenovala Liliana. Dost podobné, ne?“ Na úsměv reportéra se zamračí: „Byla to nejlepší ženská, která kdy chodila po týhle zemi. Moc mi chybí.“ Spočítá drobné, jde si pro další pivo a když ho má v půlce, hlava se mu opět sesune na stůl.
Fotogalerie: - Den v Kyjevě
Láska ke Kunderovi
Hned u obrovského náměstí Svobody v Charkově stojí bistro, kde je levně a připojení k internetu. Barmance Galině je třicet a většinou si na baru čte. Umí celkem dobře anglicky, což na Ukrajině není zvykem. Kousek odtud, pod obrovskou sochou Lenina, se konají každodenní proruské demonstrace. „Ty lidi někdo dobře platí. Podle mě tady s takovým smýšlením žije tak třicet procent obyvatelstva, ostatní fandí Porošenkovi. Mně to až tak moc nezajímá, ale když je to tady pořád vidět, tak si o tom lidi povídají a leccos se doslechnu,“ říká.
Pak dodá, že miluje romány Milana Kundery. A není to jen levná pocta hostu z Česka. Hned poté totiž vyjmenuje všechny jeho romány, i ten poslední. Galina nedodělala vysokou školu a teď, jak sama říká, chce být jen v klidu a pohodě. V bistru vydělá dost natolik, aby rodičům nebyla na obtíž. A to je poslední z příběhů z rozbouřené Ukrajiny. Nejde o HLP, tedy hluboké lidské příběhy, jak se u českých novinářů vžilo říkat. Jsou to MLP, tedy mělké lidské příběhy. Prostě nebyl čas si pořádně popovídat a dozvědět se více.
Další reportáže a rozhovory z Ukrajiny od reportéra Jana Rychetského:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
