Byla jsem manželka Syřana. Ale až ta druhá. Smutné svědectví české exmuslimky, pro kterou problémy zdaleka neskončily

Proč jste se rozhodla konvertovat k Islámu?

Já jsem se v roce 2005 v březnu seznámila se Syřanem. Nabídl mi brigádu. Začala jsem u něj pracovat, on mne vozil do práce a hodně jsme se bavili o islámu. Vozil mi brožurky, vozil mne sebou do Prahy do mešity. Takže mne postupně začal vzdělávat, uvědomovat o tom, co ten islám je nebo co by měl být dle jeho slov. My jsme se pak nějak v květnu nebo v červnu sblížili. Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Musela jsem konvertovat, abychom se mohli vzít. To byl vlastně asi ten hlavní důvod.

Jak se k vám choval na začátku vztahu?

To bylo naprosto v pořádku. Tam nebylo nic oproti českým nebo evropským standardům. Normálně jsme chodili do bazénu, do restaurace, na procházky, nebo třeba na výlety. Než jsem konvertovala, tak bylo všechno tak, jak jsme zvyklí tady u nás. Naopak on se oproti těm vrstevníkům, které jsem znala, choval ke mně opravdu moc hezky. Navíc měl nadhled, zkušenosti… Když jsme šli někam ven, pozval mne na kávu, přivezl kytku, choval se opravdu hezky. A to mne asi nejvíc upoutalo.

O kolik je starší než vy?

O 24 let. Jemu v té době bylo přes čtyřicet. Působil mnohem více světaznale, než jsem byla zvyklá u svých vrstevníků, a já k němu tehdy ve svém věku opravdu vzhlížela.

Když jste otěhotněla, tak se situace změnila?

Když jsem otěhotněla, tak se mu to nejdřív nelíbilo. Ačkoliv předtím od srpna do září mi vysvětloval, jak je potřeba, abychom měli velkou rodinu, když se vezmeme. Když jsem pak otěhotněla a nelíbilo se mu to, tak jsem to nechápala.

Vysvětlil vám, proč se mu to nelíbilo?

Z důvodu, že o tom nebyla informována jeho rodina. Bál se maminky. Já mu to volala do Sýrie a on mi do telefonu řekl, abych šla na interrupci. Pak mi volal asi za čtyři hodiny znovu, že tedy si to dítě necháme, ale že to nikdo nesmí zatím vědět. Takže my jsme to vlastně dva roky tajili před jeho první ženou.

První ženou? O té jste věděla?

Věděla jsem o ní, ale byla jsem naivní, věřila jsem, že jim to nefunguje. Tajili jsme to, ačkoli už jsme byli spolu dávno oddáni v rámci té ummy (muslimská obec, pozn. red.).

Co to znamená?

To se sepisuje smlouva o manželství, co se týče islámu. Česká legislativa neuznává mnohoženství. Takže já jsem pro české úřady byla vlastně milenka. Byla jsem samoživitelka, žila jsem sama se synem, což tak vlastně bylo i fakticky. Ale abychom mohli jezdit do mešity, mohl mne představovat před tou komunitou, tak jsme museli mít sepsaný doklad za účasti svědků – jakoby v podstatě neformální manželství. Já jsem měla stanoveného svého zástupce pro případ problémů nebo nějakých nejasností, aby ten zástupce se hádal za mne. A já jako žena, abych se nemusela nikdy s manželem hádat. Takže to bylo sepsáno 25. 11. 2005.

Jak se choval, když jste byla těhotná?

On se ze Sýrie vrátil, když už jsem byla nějak na začátku čtvrtého měsíce. Předtím, než se vrátil, jsem normálně pracovala. Pak se vrátil, řekl, že musím konvertovat, a poté jsme se brali. V průběhu pár dní jsem pak byla upozorňována, že už se opravdu musím zklidnit a chovat se jinak.

Jak jinak?

Já jsem si myslela, že se nic nebude měnit. Samozřejmě jsem věděla, že budu respektovat, že jsem muslimka. On si začal ale tvrdě vynucovat, že to dítě musí být opravdu v islámské rodině. Takže jsem, jak se říká, byla směřována k tomu, abych se líp učila islám, učila se o tom, jak se mám chovat hlavně jako žena, manželka a matka. Učila jsem se, že se mám zahalovat. On samozřejmě za mnou jezdil míň, protože, jak jsem měla bříško, nás nikdo nesměl vidět. Takže... když mě na příklad vzal jednou nebo dvakrát týdně někam ven, tak jsme jeli třeba 60 kilometrů daleko, tam jsme si dali kafe a za dvě hodiny mne vezl zpátky domů.

A mohla jste si vyrazit někam sama nebo s kamarádkou?

Já jsem byla permanentně kontrolovaná. Mně tehdy zůstala jedna opravdu dobrá kamarádka. Ta se mnou chodila, když jsem byla těhotná, třeba do města, šly jsme se projít. Byla jsem kontrolovaná, abych nechodila sama, kam jdu, s kým jdu, kdy se vrátím… V tomto směru nastávaly konflikty i předtím, než jsme se vzali. Když jsem třeba potkala spolužáka nebo kamaráda, tak jsem k němu nesměla jít blíž než na tři čtyři metry. A z takové vzdálenosti se s ním bavit. Tam prostě musíte dodržovat nějaké dekorum a nesmíte se k tomu muži přiblížit třeba na metr. My jsme dejme tomu jeli do mešity a já jsem cítila, jak mne sleduje. A tam vás nesleduje jeden člověk, ale dalších dvacet. Oni jsou přesně propojení. Takže vás někdo pozdraví a vy stojíte v podstatě na délku auta, možná ještě kousek dál od toho člověka a bavíte se s ním.

Jak na toto reagovali vaši známí, přátelé?

Já jsem tímhle vším právě většinu přátel ztratila.

A rodiče?

Já maminku nemám od dvanácti let, co od nás odešla. Takže mám jen tatínka. Tatínek o něm věděl už od začátku, vnímal ho jako slušného člověka. A já sama jsem tehdy opravdu neměla přehled o tom, co je islám, co to obnáší. Byl to rok 2005, to tady nikdo o ničem takovém nevěděl.

Vy jste se po čase rozhodla s mužem „rozvést“. Jak to bylo dál?

My jsme se rozvedli v roce 2009, a to na rok a půl. On odjel do Mekky a pak se v roce 2010 vrátil ze Sýrie s tím, že naše manželství bylo neprávoplatně rozvedeno, ačkoliv jsme se rozváděli dle oficiálních stanov.

Podle českých zákonů jste přece ale manželé nikdy nebyli. Tak v čem byl problém?

Já jsem byla úplně psychicky zpracovaná. Já to teď nedokážu úplně vysvětlit. To jste v takové pavučině a nejde se z toho dostat. To prostě máte v hlavě. Já jsem opravdu žila v tom, že jsem muslimka a že to tak je správné. Takže on přišel s tím, že jsme stále manželé.

Ale vy jste v té době, co jste spolu nežili, měla nového partnera...

Ano, ale když se vrátil, tak to už věděl, nastalo extrémní vyhrožování. Musela jsem to okamžitě zrušit, jinak že přijdu o dítě.

Takže jste se k sobě vrátili?

Ano, dohodli jsme se, že si pořídíme nějaké bydlení, abychom nebydleli u mého otce a měli jsme dohodu, že si pořídíme druhé dítě. Takže sehnal pronájem, což já byla ráda. Bydlela jsem tam se synem s tím, že on tam docházel dvakrát třikrát týdně, někdy tam přespal víc dní za sebou. Také se stalo, že když ho vyhodila manželka, že tam přespal deset dní. Já jsem měla v podstatě za úkol hlavně otěhotnět. Takže jsem byla pořád hlídaná, abych otěhotněla, abych splnila to, co jsem slíbila.

Co se dělo, když jste otěhotněla?

Poslal mne na interrupci s tím, že si to zasloužím, že jsem pošpiněná a tak. Ono je docela těžké o tom mluvit. Právě ta agresivita se začínala rozrůstat až po roce 2010. Jak se vrátil z té Mekky, tak byl prostě neoblomný, důsledný ve všem. Docházelo ke slovním atakům, nadávkám, že jsem kurva, že jsem se nechovala jako muslimka, že jsem bezcenná, že jsem hadr. Říkal, že, kdyby si vzal Arabku, by na tom byl líp. Prostě docházelo k ponižování. Co se týče fyzických ataků, tak mi třeba stočil ruku, dával mi najevo svou sílu. Ale dokud mne nepraštil vyloženě přes obličej, tak jsem to nebrala jako násilné chování. Brala jsem to, že si mě tím jako podrobuje, což jsem nevydržela pořád.

A ty útoky se stupňovaly?

Teď se to stupňuje nejvíc tím, že jsem ustála všechny soudy o děti od roku 2013.

Takže jste si to další dítě nakonec nechala?

Já jsem měla mimoděložní těhotenství, během kterého jsem málem umřela, a on mi řekl, že jsem bezcenná. Nakonec jsem ale čistě náhodou znovu otěhotněla a čekala jsem dvojčata. A já jsem řekla, že si je nechám. Z něho pak nakonec vypadlo, že ty děti stejně chce, že mi je jednou sebere. Takže já jsem nosila děti a čekala jsem, až porodím a nastane proces těch soudů a toho, jak oni s první manželkou budou chtít moje děti. Protože mi bylo vysvětleno, že já byla jen děloha a vajíčka a takový ten inkubátor, abych jim odnosila děti. Já jsem v té době díky bohu měla podporu mého otce a bratrů, takže jsem řekla, že jim ty děti nedám. Bylo to těžké.

A jak žijete dnes?

My se s mužem prakticky pořád soudíme. Poslední soud jsme měli vloni v červnu, ale výhrůžky soudem jsou tady pořád. Protože on ví, že jsem v situaci, že si nemohu dovolit právníka. On mě u soudu obviňoval z toho, že si bral muslimku, já už muslimkou nejsem a on chce děti do péče, protože je chce vychovat jako muslimy. Zatím má jednou za 14 dní víkendové návštěvy dvojčátek, u toho staršího je to od pátku do úterý. Což je peklo, protože my se tím pádem vidíme v průběhu pěti dnů třikrát. Teď už to vygradovalo tak, že mi řekne před dětmi, že mi vymlátí zuby z pusy, že mi rozbije hubu. Já v podstatě čekám na fyzickou likvidaci.

Případného únosu dětí jste se nebála?

Dozvěděla jsem se od policie, že se v roce 2014 pokusil o zavlečení dětí mimo stát. Prý se pokusil padělat cestovní doklady, ačkoliv v Sýrii v té době už byla válka. Takže já každé dva měsíce musím chodit na oddělení cestovních dokladů kontrolovat, jestli on jim nezažádal o cestovní doklad. Protože i když já mám děti svěřené, tak on má ze zákona právo o to zažádat. A prostě jenom doufám, že každý víkend ty děti vrátí. A že se vždycky dostaneme bez problému ze školky a do školky. Protože v roce 2013 můj tatínek vedl syna do školky a on ho s kamarádem napadl a vymlátili mu zuby.

Vás taky někdy tímto způsobem napadl?

Ne, on mi jen zkroutil ruce a nadával a ponižoval, až teď mi vloni v květnu poslal SMS, kde mi psal, že mi vyřízne jazyk.

Jak se chová k dětem?

Hezky, ale musí poslouchat. Jinak nastupuje takové to „vymývání“... třeba ten starší začal vloni ve svých devíti letech mluvit o tom, že já jsem podřízená, že jsem žena a že mám poslouchat. Když se třeba s tím jeho tatínkem hádám, tak se mne nezastane. Třeba mi řekl: maminko buď zticha, ty seš žena, ty máš poslouchat tatínka. Takže teď toho nejstaršího syna hodně učím o islámu, aby věděl o tom zlém, co tam je. Aby mu otec nemohl nasadit ty růžové brýle jako mně.

Proč jste se rozhodla o tom všem promluvit na veřejnosti?

Aby se o těchto věcech nemlčelo. Protože takových holek jako já je tady v republice hodně. Poté, co jsem o tom promluvila, se mi ozvala další muslimka, která má čtyři děti, a řekla mi, že mne plně podporuje, že mi pomůže i pokud potřebuju peníze, ale že ona si nemůže dovolit veřejně říct, že je proti islámu, protože se bojí.