„Pokud jde o množství událostí, o kterých nás spravovali různí zpravodajové, bylo jich sice hodně, ale jen některé pozoruhodné. A to ještě ty viděné a prezentované z velké dály a často až neuvěřitelnými způsoby,“ přidává na začátek svého Rozjezdu pár postřehů z uplynulých dnů politolog Zdeněk Zbořil. „Pokud jde o války a vojenské konflikty, mluvilo se o nich tak, že bylo už snadno srozumitelné, o co jde. Jen stačilo vědět, kdo je autorem a spolutvůrcem informace, které mají její konzumenti věřit. Většinou šlo o ‚bájné vyprávění starců‘, jak ho zaznamenávali kronikáři od nejstarších dob,“ dodal.

Podle Zbořila bylo zajímavější zpravodajství, verbální i obrazové, z diplomacie a mezinárodní politiky, ale i zde bylo náročné zjistit, kdo říká pravdu a kdo si vymýšlí. „A tak pro hodnocení toho, co se stalo na setkání G20 bylo lepší se vydat do zahraničí, stejně jako pro informace o tom, kdo, proč a proti čemu protestoval v Berlíně, Bruselu, ve Francii a na dalších místech v Evropě. V České republice bylo něco dovolené, něco zakázané, a tak jsme se jen tak náhodou dozvěděli, že během ‚farewell party‘ v Praze předala maďarská prezidentka Katalin Novak vysoká státní vyznamenání Miloši Zemanovi, a podobně se zde zachoval i rakouský spolkový prezident Van der Bellen,“ komentuje Zbořil. „Jinak hemžení různých významných i bezvýznamných politiků usilujících o svou jepičí slávu na různých ‚summitech‘ v různých koutech světa bylo až mimořádné. Někdy bylo ale obtížné poznat, zda jde jen o setkávání se ‚loutek na niti‘, nebo se zpožděním dobíhajících informátorů se zprávami z jiných nám už dávno utajených světů,“ dodává.

Zbořil také doplňuje: „Tak snad jen na okraj vzpomeňme, že i u nás doma se mění jedna nebo dokonce dvě politické generace, a že řada věcí, o kterých se tento týden jednalo, se začíná týkat té zatím stále ještě bezstarostné generace třetí.“