Včerejší vysílání Reportérů ČT nás opět o krok posunulo ve vnímání takzvané kauzy Nagyová, tedy případu, kvůli kterému v létě roku 2013 rezignovala vláda premiéra Petra Nečase. Respektive v jedné z jeho větví – údajného zneužití Vojenské rozvědky.
Mimo jiné jsme se z reportáže dozvěděli, že expremiérova bývalá vrchní ředitelka Jana Nečasová jezdí nablýskaným červeným Range Roverem a že má ráda zvířátka. A že obzvláště její pejsci velmi citlivě nesli její zatčení v létě roku 2013. Neinformovaný divák v tom má pak nejspíš jasno: „Ha, nová velká kára, takže fakt kradla. A s těmi zvířátky, hraje to s námi na citlivou strunu.“ Ale konec nadsázky, přestože vyjádření Jany Nečasové i jejího manžela, bývalého šéfa vlády za ODS, Petra Nečase mohla leckoho řádně „nakrknout“. Důležité je u soudu prokázat trestnou činnost. Což na odsuzující rozsudek v kauze vojenských zpravodajců z minulého týdne „tak nějak“ nesedí.
ČSSD plánuje zrušit kvóty pro ženy na svých kandidátkách. Je to dobře?Anketa
Co by rozhodně nemělo nechat v klidu televizní diváky bylo vystupování nové soudkyně případu Pavly Hájkové, které se táhlo reportáží České televize jako červená niť. Soudkyně nejenže v rámci procesu rozpatlávala, kdo je v rámci manželského trojúhelníku Nečas–Nečasová–Nagyová submisivní, vulgární nebo hysterický. Soudkyně si svoje výstupy po vynesení rozsudku před kamerou doslova užívala. A velice nezvykle otevřeně na svůj post krátce po odsuzujícím verdiktu, už mimo rámec procesu televizním divákům ozřejmovala, proč na rozdíl od své odvolané předchůdkyně Heleny Králové obžalovanou Nečasovou a trojici důstojníků vojenské rozvědky neosvobodila. Nezávislý pozorovatel nemohl přehlédnout to nasazení v informování veřejnosti, které zavánělo až touhou vyšvihnout se v soudním systému výše. Tedy pokud stávající politické rozpoložení dá.
Co však zůstalo nejen v reportáži, ale i v odůvodnění rozsudku, bohužel, upozaděno, je skutek, za který byla čtveřice odsouzena k podmínečným trestům. Za zneužití pravomoci úřední osoby. Za to byli odsouzeni generálové Ondrej Páleník, Milan Kovanda a plukovník Jan Pohůnek. Jana Nečasová pak za zorganizování onoho zneužití pravomoci. Jenže ono nám to ve výkladu práva tak nějak ušmudlaně nesedí.
Proč? Hned z několika důvodů. Zde je výčet funkcí ve státní správě, které mají statut úřední osoby, který vyjmenovává litera zákona:
a) soudce,
b) státní zástupce,
c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci,
d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci,
e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie,
f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce,
g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař,
h) finanční arbitr a jeho zástupce,
i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.
Nějak v tom výčtu úředních osob chybí pracovnice Úřadu vlády, respektive jeho vrchní ředitelka, kteroužto funkci tehdy ještě pod jménem Nagyová Jana Nagyová-Nečasová zastávala. Vraťme se ještě k definici „úřední osoby“. V článku v Právním prostoru „Zrození nové úřední osoby?“ z roku 2015 se jí věnuje stávající předseda pražského městského soudu Libor Vávra. „Býti „úřední osobou“ (dříve se používal pojem veřejný činitel) ve smyslu trestního zákoníku přináší určité výhody, například, každý útok proti takové osobě je trestán výrazně přísněji. Na straně druhé ovšem, pokud úřední osoba například překročí své pravomoci, bude postižena podle trestního práva i za takové jednání, které by u jiných zaměstnanců bylo předmětem maximálně pracovně-právních sankcí,“ napsal Vávra.
Pojďme si proto ještě pro jistotu připomenout definici zneužití pravomoci úřední osoby. Toho se dopustí:
(1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.
„Nagyová to měla ale celé zorganizovat, to zneužití pravomoci úřední osoby,“ namítne pozorovatel s jistou dávkou právního vzdělání, vždyť důstojníci tajné služby onu pravomoc měli. Tady ale taky šlápneme na právní „kuří oko“. Dokážete si ale představit, že milenka premiéra umí zařídit například rozkazem nebo jinou formou, aby dva váleční hrdinové generál Páleník a Kovanda jen tak „mír nix týr nix“ šmírovali manželku premiéra? I kdyby za to měli slíbené „modré z nebe“, jako měl například generál Páleník dle žalobců a soudu přislíben post šéfa Státních hmotných rezerv? Potom by měli být nejspíš označeni za nesvéprávné, a ne odsouzeni k podmíněnému trestu. Nějak to neštymuje.
Dalším problémem je pak kvalita důkazů v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke špehování manželky premiéra Nečase. Jak zaznělo tento týden v některých médiích, nikdo z vyslechnutých vojáků verzi obžaloby o sledování Radky Nečasové nepodpořil. A asi nejdůležitější svědek obžaloby generál Rostislav Pilc, který vojenskou tajnou službu po „palácové revoluci“ nějaký čas vedl, svoji výpověď „zjemnil“. Obžalobě tak v rámci důkazů proti čtveřici podezřelých v čele s Janou Nečasovou zůstalo víceméně pouze odborné vyjádření policejních sledovačů. I to pokulhává, protože policejní metody sledování se od tajných služeb liší. Navíc, kdyby byla Radka Nečasová skutečně sledována, tak by jí byla „sledka“ za patami 24 hodin denně. Jenže k vojákům přicházely informace pouze o výskytu podezřelých osob v blízkosti obydlí Radky Nečasové. Tehdejší manželku premiéra mimo pražské Modřany nikdo nesledoval. A sám Petr Nečas u soudu prohlásil, že o vyloučení možných rizik ohrožujících jeho tehdejší manželku vojenské zpravodajce sám požádal.
Jak se případ vyvine?
Původní soudkyně Helena Králová byla z případu odvolána kvůli tomu, že špatně naslouchala resumé odvolací instance, nahradila ji už zmiňovaná Pavla Hájková. Bez zajímavosti není, že v podstatě vynesla identické rozsudky jako její odvolaná předchůdkyně – podmínečné tresty. Jen to v soudní síni náležitě opepřila tím, že byl Nečas submisivní, Nagyová sprostá hysterka atd. Pro veřejnost bažící po odsouzení Nečasové vypadá její proaktivní vystupování daleko lépe. Dovolíme si teď s jistou dávkou pokory předpovědět vývoj v tomto ostře sledovaném procesu. Odvolací městský soud rozsudky potvrdí, nebo na misku vah spravedlnosti ještě trošku přihodí. Nejvyšší soud pak kauzu kvůli nedostatku důkazů vrátí.
Mezitím, než se tak stane, si můžeme na profilu šéfa Reportérů ČT Marka Wollnera přečíst reakce diváků, jak to vidí oni: „Jak špatný román.“ „Na mrchu, která dojebala Nečase a celou republiku se dívat nebudu. Nechápu, proč točíte takové reportáže, vždyť to nikomu neprospěje.“ „Tohle byla silná káva... Oni se milují, jsou si souzeni, všichni jim ubližují a nic neudělali. Myslím, že kdybychom se sešli všichni, kterým oni dva cíleně ničili a v některých případech i zničili život, tak nebude stačit kinosál. Pokyny – jako nikde nezaměstnat, vyhodit, nikam nepustit a v krajním případě i něco najít a nechat zavřít – byly na denním pořádku. Velké zlo, zabalené v neuvěřitelné hlouposti a aroganci. Jinak reportáž kvalitní.“ „Dobré, jen je hrůza, že celá země byla v rukou hysterky a ubožáka. Teď jsme na tom ale ještě hůře.“
Co bude po čase na celé věci nejzajímavější, je to, jak probíhalo dokazování před soudem. Část líčení byla totiž vedena v utajovaném režimu a všichni obžalovaní zatím o této části procesu mlčí. S ohledem na vývoj věci je ale pravděpodobné, že v rámci své obhajoby poukáží i na výslechy za zavřenými dveřmi. Informace totiž nejsou utajované navždy a po čase bývají odtajněny. Není proto vyloučeno, že se budeme ještě hodně divit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
