„Je to nenapravitelná vraždící bestie, jak bylo popsáno v psychologickém posudku, kvůli kterému dostal doživotí, nebo je to normální člověk s mnoha chybami, které ale dokáže přiznat, a staví se k nim čelem?“ takovou otázku pokládají tvůrci dokumentu o Kajínkovi a slibují Kajínkovu zpověď bez cenzury.
„Tvrdí, že je nevinný, jeho svět pro mnohé z vás bude nepochopitelný a nepřijatelný, pro někoho fascinující. Je to svět zločinu, ale i překvapivých odhalení a doznání. Je to svět Jiřího Kajínka. Lidé, kteří byli jeho součástí, často už nežijí, mnozí se skrývají, jiní mlčí. Jeho vzpomínky, popis událostí a historky proto mohou, a nemusí být pravdivé. Posuďte sami,“ uvádí moderátor první díl pořadu o omilostněném vězni.
Proč trabant, když může být mercedes?
Pořad začíná oznámením o prezidentské milosti. Jiří Kajínek symbolicky otevírá mříže. Jede v novém mercedesu, který si po propuštění z vězení pořídil. „Jsem spokojený. Nevidím důvod, proč bych si měl koupit trabanta, když si mohu pořídit mercedes s tím, že nevím, co bude zítra,“ vysvětluje v dokumentu Kajínek a ukazuje dům v Prachovicích, kde od narození téměř do 15 let žil. Při té příležitosti zavzpomínal i na rodiče. „Byli jsme normální fungující rodina. Nepamatuji si, že by nás někdo třeba fyzicky trestal. Je potom s podivem, že já jsem se dostal vlastně až k tomu, že jsem kradl,“ přemítal Kajínek, který v dokumentu ukázal i svou bývalou školu. A prozradil, že se dobře učil. „No samozřejmě, měl jsem i sníženou známku z chování, ale k té době to patřilo, to jsme měli skoro všichni,“ usmíval se s tím, že šlo o nějakou klukovinu.
Otevřel si planžetou obchod
V mládí prý uvažoval o tom, že se vyučí automechanikem nebo že půjde studovat. „Nakonec, když jsem měl jít studovat právnickou fakultu, tak jsem šel do vězení. Takže, co na to říct víc?“ ptá se Kajínek.
V pořadu v souvislosti s tím zavzpomínal, jak se naučil otevírat první zámky, jak si vyrobil planžetu a první z těch, které si za tímto účelem zakoupil, otevřel. „Takhle postupem času jsem to trénoval a zkoušel, až jsem z deseti zámků, které jsem si nakoupil, otevřel devět; a to už bylo jasné, že otevřu, co budu chtít,“ popisuje Kajínek a vzpomíná, že dříve neexistovalo zastavit se třeba v noci na benzince a nakoupit si jídlo a pití. „Všude bylo tehdy zavřeno. Odněkud jsem jel, měl jsem žízeň, zastavil jsem v nějaké vesnici a planžetou jsem si otevřel obchod, abych si vzal pití,“ vysvětluje Kajínek s tím, že si kromě pití v obchodě přibral z trezoru i třicet tisíc korun.
„A takhle to celé vlastně začalo,“ říká na kameru Kajínek.
Sestra a kamarád odsouzeného
V dokumentu nechybí ani setkání Kajínka s jeho sestrou u chaty u vody. „Teď už to bude jenom dobrý, jenom v pohodě,“ slibuje Kajínek objímající svou sestru a vzpomíná, jak tady jako děti trávily vždy celé léto. „Naučil jsem se tady plavat, jezdil jsem na lodi, chytal ryby,“ vzpomíná v pořadu Já Kajínek propuštěný muž.
„My jsme si občas zahráli karty, ale on měl pak v té době jiné zájmy, děvčata. On to byl frajer, a ten když si ukázal na jakoukoliv holku, tak ji asi měl,“ směje se Kajínkův známý z dětství Jindřich Klouček a Kajínek s úsměvem přiznává, že si na chatu v mládí holky opravdu vodil.
„Měl proti ostatním výhodu, že nepil, nekouřil a byl pořád střízlivý,“ dodal Klouček.
Místo práv za katr
Kajínek v pořadu zavzpomínal na rok 1981. „To jsme se dvěma klukama byli na jedné zábavě. Oni pak v noci přišli s tím, co bychom mohli ještě udělat. Já chtěl jít domů,“ říká Kajínek s tím, že kluky prý napadlo, že otevřou nějaký obchod. „V noci jsme sem přijeli, otevřeli jsme vstupní dveře a ten obchod jsme vykradli,“ ukazuje na samoobsluhu s tím, že později jednoho z kamarádů, který „podnikal“ i další podobné věci, policie chytla. Kajínek nakonec dostal rok vězení, kam nastoupil místo právnické fakulty.
Tato skutečnost ale Kajínka zřejmě nijak moc nepoučila. Po propuštění začal totiž vykrádat byty. „Měl jsem seznam třeba padesáti telefonních čísel, adres. V osm hodin ráno za komunistů šli skoro všichni do práce, děti šly do školy,“ popisuje dobu před revolucí Kajínek a dodává. „Takže já jsem ráno zvedl telefon, a když to na deseti číslech nikdo nebral, tak jsem si je zapsal a jel jsem na tu adresu,“ říká s tím, že občas ho čekalo uvnitř bytu i překvapení. „Taky se mi stalo, že jsem šel dovnitř a tam byl třeba souložící pár, který nic neslyšel, tak jsem zase šel,“ říká s úsměvem Kajínek, který několikrát v pořadu zopakoval, že sice kradl, ale vždy si zakládal na tom, že nikdy nepoužil násilí.
Jak dodává, k několika vykradeným bytům se nakonec prý přiznal kvůli přítelkyni. Když ho policie dopadla, udělal s ní prý takový „obchod“. „Protože moji přítelkyni, která měla dvě děti, zavřeli a chtěli dát děti do dětského domova. Tak jsem udělal obchod s policií a přiznal jsem se k několika bytům, které by jinak nikdy nezjistili,“ říká Kajínek, který tehdy dostal, jak řekl, sedm let.
„S Havlem se nemůže stát nic špatného“
V pořadu na TV Prima Kajínek také na střelnici ukázal, jak umí střílet. „Já jsem měl u sebe vždycky zbraně. To je můj největší koníček od dětství. Na tom není vůbec nic divného,“ říká Kajínek s tím, že zbraně samozřejmě jako trestaný člověk sháněl na černém trhu. „Jinak to nešlo,“ vysvětlil.
Po 90. roce chodil dle svého vyprávění v Praze na střelnici, kde trénovali i policisté, zásahovka. Chodil tam prý pod jinou identitou. „Vždycky jsem si přinesl tašku se zbraněmi a zkoušel jsem tam všechno možné,“ uvedl Kajínek s tím, že byl tehdy hledaná osoba, a nikdo si toho ani nevšiml.
Popsal i svůj „střet“ s policií poté, co jel prý s kamarádem vrátit půjčené auto. Policisté na místo přijeli, jak říká Kajínek, pravděpodobně informovaní od někoho z půjčovny. Jak popisuje, jeho parťák jednoho z policistů údajně odzbrojil a společně s Kajínkem, prý jako spolujezdcem, policejním autem odjeli. Nakonec odcestovali do Německa, odkud je po čase německá policie vydala zpátky do Čech. „Řekli, no, my bychom vás samozřejmě nevydali, ale teď máte v Praze pana Havla, pan Havel je záruka, že se nemůže stát nic špatného, tak my vás vydáme,“ vzpomíná Kajínek s tím, že byl za onen „incident“ odsouzen na 12 let.
Dvojnásobná vražda a doživotí
Poté, co Kajínek vzpomíná v dokumentu na to, že o smrti matky se se zpožděním dozvěděl přímo ve vězení, připomínají novináři případ dvojnásobné vraždy a následné zadržení Jiřího Kajínka.
„Každý, kdo o mně něco věděl, tak věděl, že je to absurdní, nesmyslné, trapné, blbost prostě,“ říká rázně Kajínek a vysvětluje, že tehdy jezdil v mercedesu, měl dostatek peněz a neumí si představit, proč by šel za 100 tisíc vraždit. Znovu zdůrazňuje, že nikdy nepoužíval násilí a nikdy by nikomu neublížil za jakýkoliv obnos.
V dokumentu Já Kajínek vzpomíná i na své pocity, když si vyslechl verdikt, tedy doživotí.
„V ten moment jsem věděl, že se stalo něco naprosto neuvěřitelného. Nevěřil jsem tomu,“ říká Kajínek, který prý nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet.
„V těch obrovských emocích, když mě odsoudili za něco, co jsem neudělal, co mně opravdu svíralo srdce, plíce, tak v ten moment už jsem uvažoval, co musím udělat proto, abych to změnil,“ vzpomíná Kajínek.
Došlo tedy na útěk z Mírova.
„Byl jsem rozhodnutý, že se raději nechám zastřelit, než abych tam zůstal,“ vysvětluje Jiří Kajínek.
Toho nakonec policie dostihla v jednom z bytů na pražském sídlišti. V dokumentu Já Kajínek nechyběly policejní záběry ze zatýkání, které tehdy proběhly snad ve všech médiích.
Návštěva zoo a procházka s přítelkyní
Přímo na kameru pak přečetl Kajínek milost od prezidenta Zemana. Na svobodě poté kamera provází Kajínka například při jeho procházce v pražské zoologické zahradě.
Tam ho zaujal například beránek, kterého i nakrmil. „Vždycky, když se mě ptají, k jakému zvířeti bych se přirovnal, tak říkám, že k beránkovi – hodnému, milému roztomilému beránkovi. Protože já jsem hodný, v tom to celé je,“ uzavírá návštěvu zoo Kajínek.
V pořadu nechybí ani záběry Kajínka na procházce s přítelkyní Magdou.
Přítelkyně, se kterou se prý zná už hodně dlouho, o něm nešetří slovy chvály. „Je příjemný, inteligentní, pohodový, hrozně hodný, vstřícný, empatický, je tolerantní,“ říká na adresu Jiřího Kajínka v dokumentu Já Kajínek. Ten jí slova chvály oplácí.
Jak Kajínek na konci prvního dílu pořadu na TV Prima říká, plánoval prý další útěk z věznice. Kdyby nepřišla prezidentská milost.
„Teď jsem měl připravený krásný útěk. Ten by se vám moc líbil. Utekl bych pravděpodobně do Karibiku,“ říká Kajínek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
