V úvodu se host představil dvacítce přítomných jako člověk znající média i „z druhé strany“, z redakce. Jako žurnalista začínal v Deníku, kde měl na starosti silová ministerstva. „Dva roky v novinách byly strašně krásné, protože to byl neustálý adrenalin psaní,“ zavzpomínal na začátku host. „Před deseti dvanácti lety to byla famózní zkušenost v tom, že když přišel šéfredaktor, říkal, že by rád věděl, co budu psát ve čtvrtek a v pátek, a já mu říkal, že nevím, co bude ve čtvrtek, tak jeho odpověď byla: ‚Co když se nic nestane, co budeš psát?‘ Tehdy jsem se začal učit to, že člověk se má připravovat i na to, co se nestane.“

Editorů pohledat

Zastavil se pak u publicistiky. „Píši nerad a pomalu, moji doménou je mluvené slovo,“ řekl „internetový vlk“. „Psaní jakéhokoliv textu, byť jsem byl pravidelným sloupkařem v Deníku Referendum, komentátorem Lidovek a byť stále publikuji v Reportéru a příležitostně v Hospodářských novinách, tak to vlastně dělám nerad, protože pro mne je důležitá komunikace s lidmi.“

Kvalitních editorů je podle něj u nás málo. „Měl jsem štěstí. První byla Saša Uhlová, která byla velmi přísným, ale povzbudivým editorem, a druhým editorem, kterého ctím, je Michal Musil, který dlouhou dobu působil v Mladé frontě a poté, co ji koupil Andrej Babiš, tak spolu s Robertem Čásenským odešli a založili měsíčník Reportér. Práce editorů je nevlídná, protože komentátoři mají jeden dva dary; jeden z nich je ten, že umí psát. Brilantně. Jindřich Šídlo umí nádherně psát a v čase sociálních sítí tuto schopnost vylepšuje,“ pochválil Šlerka. „Tím, že píšete na sociální sítě, tak se vám velmi rychle dostane zpětná vazba od lidí, kteří to čtou. Naučíte se strašně rychle vytříbit styl psaní. Anebo mají dar vynikajícího vhledu. S Alexandrem Tomským se skoro v ničem neshodnu, ale musím uznat, že píše skvěle.“

Vynikající editor se podle něj v novinách pozná tím, že je schopný pomoci autorům toto vyvážit. „Když jej nemají, tak jsou ty texty urvané ze řetězu. Pak je to takové psaní pro psaní,“ hodnotil stručně.

Začalo to knihtiskem

Jsme v době, která je zásadně jiná než ta předchozí v časech Guttenberga. „Tisk a šíření není již dávno vzácnost. Guttenberg změnil svět, protože umožnil tisknout národní literaturu. Umožnil třeba němčině vzniknout díky německému překladu Bible. Vztah mezi národem a knihou je strašně silný. Druhá věc je, že tisk byl vždy spojen s mocí. Říká se, že když Napoleon odjížděl dobýt Egypt, vzal šturmem Maltu,“ uvedl příklad Josef Šlerka. „To byl tehdy velký skandál, protože ta byla obydlena maltézskými rytíři a bylo to bráno jako území Vatikánu; nikdo to území neměl atakovat. On věděl, že je tam tiskárna, která zvládne arabský tisk, a potřeboval tu tiskárnu, aby v Egyptě mohl tisknout předpisy v arabštině.“ Tisk a psaní bylo vzácné a drahé. „To už dávno není. Když se vrátíte k produkci Ferdinanda Peroutky, Karla Čapka, tak to jsou bambiliony textů, sloupků, všeho – a oni se tím částečně regulérně živili. To bylo jejich povolání. Čím je snazší publikovat, tím je psaní levnější. Spisovatelů, kteří se v Čechách živí psaním, by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Jsou to ti nejúspěšnější – Viewegh a pár dalších.“