Setkání pořádala křesťanská komunita Sant´Edigio, která v Česku působí 25 let a pomáhá bezdomovcům, romským dětem či starým lidem, ve spolupráci s paulínkami a sestrami Matky Terezy.
Český primas na úvod mše řekl, že mít domov neznamená jenom mít kde bydlet, ale někam patřit – patřit někomu a aby někdo patřil nám ve smyslu zapojení do mezilidských vztahů lásky a přátelství. Duka řekl, že naši společnost trápí „duchovní bezdomovectví“.
Ve svém kázání kardinál rozebíral především motiv obětování se pro duhého. Bůh tolik miloval lidi, že dopustil obětování svého jednorozeného syna, aby lidé mohli být spaseni. Připomněl citát z Janova evangelia, že „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“.
Obětoval syna…
V souvislosti s tím, že Bůh Otec obětoval svého syna Ježíše Krista, připomněl i příběh z doby občanské války ve Španělsku, kdy za republikánskou vládu bojující anarchisté a komunisté vraždili kněží i jeptišky i další věřící, z nichž řadu později blahořečili a svatořečili papežové Jan Pavel II., Benedikt XVI. i František. Podle Duky se Alcazar stal symbolem podobně jako Varšava (která se ubránila před Rudou armádou – pozn. redakce).
Alcazar byla pevnost v Toledu držená vlasteneckými jednotkami loajálními generálu Francovi a byla obklíčena rudými republikány. Ti zajali syna velitele pevnosti plukovníka Moscarda a chtěli pevnost vydat výměnou za jeho život. To ale Moscardo odmítl a život svého syna obětoval, ale zachránil tak obránce pevnosti včetně žen a dětí před rudými obléhateli. Podle Duky to je příklad lásky k Bohu, člověku, rodině i ke své zemi.
Fotogalerie: - Mše za lidi bez domova
Láska znamená chtít dobro pro druhého
Být křesťanem znamená podle Duky být s ostatními v přátelství, a když je to nutné, je povinností křeťana obětovat i svůj život. Připomněl, že vojáci přísahají, že jsou připraveni obětovat svůj život pro obranu své vlasti, stejně tak policisté při ochraně občanů. Podobně i hasiči či lékaři a zdravotní sestry ve válečných oblastech jsou připraveni přinést obět nejvyšší.
Duka připomněl, že již řecký filozof Aristotelés razil myšlenku, že láska znamená chtít dobro pro druhého, a pokud by toto pravidlo platilo, nemusely by existovat zákony. V životě mohou nastat situace, kdy člověk musí obětovat život pro druhého. Příkladem je i mateřská láska, kdy mnohé rodičky daly život svému dítěti, ale o svůj při porodu přišly.
Vzpomínka…
Potom se četla jména zemřelých lidí bez domova s jejich krátkými „medailonky“. Jejich známí a přátelé za ně přitom zapalovali svíčky. Mnozí lidé se neubránili dojetí.
Kardinál Duka bezdomovcům řekl, že jim katolická pražská Charita může poskytnout noclehy a že je k sobě přijme. Jeden z bezdomovců k závěru mše poděkoval kardinálu Dukovi a ten zase poděkoval jim, že vzpomínají na své zemřelé přátele.
Na úplný závěr rozdával arcibiskup lidem bez domova, kteří k němu přišli, medailonky se svatým archandělem Michaelem a Andělem Strážcem. Před kostelem se pak rozdávaly horké nápoje a napečené buchty a ovoce.
Psali jsme:
Charita pro bezdomovce
Současný příliv mrazivého počasí vážně ohrožuje zdraví a životy lidi bez domova. Proto tito častěji než v jiných obdobích hledají útočiště v denních centrech a noclehárnách. Charita s tím počítá a zavedla opatření, aby nikdo nemusel přes noc zůstat na ulici.
Arcidiecézní charita Praha se na začátku ledna připojila k mimořádným opatřením Magistrátu hl. m. Prahy, díky nimž je situace v Praze pod kontrolou a žádný člověk bez přístřeší nemusel být z noclehárny odmítnut.
Mimořádná opatření v Praze zahrnují provoz třech krizových nocleháren. Jsou otevřeny od začátku ledna do konce března. Arcidiecézní charita Praha se podílí na provozu krizové noclehárny v Michli. Její kapacita je 120 lůžek a podle Stanislava Fialy bylo několik lůžek v uplynulých dnech ještě přidáno: „Zatímco během ledna a většiny února přicházelo v průměru 100 osob denně, při velkých mrazech v začátku tohoto týdne se číslo zvýšilo až na 145.“
Lidé bez domova mohou v michelské noclehárně přespat, umýt se, dostanou teplý čaj a chléb. Součástí této humanitární pomoci je i služba zdravotníků. Noclehárna se otevírá každý den o půl deváté večer. Její dveře se uzavřou před desátou hodinou, kdy začíná noční klid. Lidé opouštějí noclehárnu do sedmé hodiny ranní.
Vedle krizových nocleháren mohou lidé bez domova v Praze využít i trvalé noclehárny a další služby, které jsou otevřené celoročně. Arcidiecézní charita Praha provozuje noclehárnu se 42 lůžky, azylový dům s 33 lůžky a nízkoprahové denní centrum s kapacitou pro 100 osob. Tyto služby se nacházejí v Pernerově ulici 20 v pražském Karlíně a ročně je využije přes tisíc osob.
Důležitou službu vykonávají terénní sociální pracovníci, kteří lidi bez domova vyhledávají přímo v ulicích, parcích a v opuštěných budovách, kde přebývají. Nabízejí jim využití nocleháren i materiální pomoc. Mnohdy tak zachrání člověka před umrznutím. Přímo v terénu pomohou pracovníci Arcidiecézní charity Praha ročně 250 osobám.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
