Jak s odstupem dvou let hodnotíte Václava Havla?Anketa
„Všude prohlašuju, že jsem Havlovka, ať se mě nikdo neptá na nějaké politické názory,“ podotkla s úsměvem zpěvačka Marta Kubišová. Uběhly dva roky od smrti Václava Havla a tuzemská společnost se jako opilec stále potácí od deseti k pěti. Naděje je prý v mládí. Tak to ostatně vnímá i herečka Táňa Fischerová. Obě byly velkými kamarádkami prvního českého prezidenta a pro ParlamentníListy.cz si na něj zavzpomínaly.
První svíčka: Havlovka Marta
„Mám bohužel představení, takže jsem se musela z oficialit omluvit. Už jsem Dáše říkala, že svíčku zapálím až čtyřiadvacátého, kdy chodíme s dcerou jak na náš hrobeček, tedy maminky, babičky a dědy, tak i k hrobu Václava. Už je to naše tradice,“ sdělila Kubišová. Havlovy kritiky nijak nesoudí. „Tak už to většinou bývá. Někdo ho adoruje, někdo má své výhrady. Alespoň se ti lidé odkopají. Já všude říkám: Hele, mě se nic neptejte, jsem Havlovka,“ dodala.
Fotogalerie: - Hlavy Havla
Karel Schwarzenberg řekl ParlamentnímListům.cz těsně po volbách, že by měl v těchto souvislostech Václav Havel starost o budoucnost naší země. „Určitě, s tím souhlasím. Řekla bych úplně totéž, aniž jsem tušila, že to už řekl Karel Schwarzenberg. Také jsem si říkala, že kdyby se toho Václav dožil, tak by určitě nebyl rád. Asi by ho přepadaly špatné myšlenky,“ zmínila Kubišová.
Do budoucnosti však hledí s optimismem. „Mladí se přes všechny tyto události přenesou, ale na vlastní kůži zažijí, jak se demokracii nedaří a začnou sami hledat recepty. Také jsem do šestadvaceti let o politice nepřemýšlela. Věděla jsem, co se kolem děje, ale bylo mi to tak nějak jedno. Když sem přišli Rusové, začala jsem o tom přemýšlet a viděla vše jinýma očima. Bezstarostný mladík si bude chtít posléze založit rodinu a zjistí, co to všechno obnáší. Popřemýšlí a vyvodí vlastní závěry. A tam se to začne tavit. Starat se o věci veřejné či ne? Někteří do toho půjdou,“ podotkla.
Psali jsme:
Druhá svíčka: Fischerová s úctou
„Když člověk někoho pozná, má ho rád, váží si ho, tak jsou vzpomínky vždy duševní záležitostí. Vzpomínám na Václava s láskou a úctou. Svíčku zapálím za svého blízkého vždy, když nastane výročí jeho úmrtí. Dnes navíc slavíme pětadvacet let založení Českého helsinského výboru. Tam si na něj určitě také vzpomene. Na Václava se dobře vzpomíná. Po člověku zůstává hlavně to dobré a on toho udělal hodně,“ řekla Táňa Fischerová.
Fotogalerie: - Mše za Havla
Jak sama dodává, je těžké předvídat, jak by někdo přemýšlel. „Václav byl s poměry nespokojen a dnes by to nejspíš vnímal, jako zhoršení všeho, po čem toužil. Na tyto věci byl velmi citlivý. Celé současné, ne velmi dobré, dění by bral s roztrpčením. Těžko ale mluvit za něj, jde jen o domněnky,“ reagovala a ohledně budoucnosti dodala: „Znám skvělé mladé lidi, ale i mládež, která již slouží režimu. Vždy to tak bylo. Nikdy to nebyla kompaktní hmota. A právě v kritické menšině je naděje pro budoucnost. Takoví lidé u nás jsou, proto jsem optimistická. Vidí nedostatky a nebezpečí dnešní společnosti. Nejsou již tak infikovaní minulým režimem. Patří to již k našemu světu, že se dělíme na ty, kteří chtějí době porozumět a snaží se něco dělat, a na ty, kteří se s ní vezou, protože jim to přináší výhody a tolik nepřemýšlí. Světlo vždycky vidím, optimismus u mě nikdy nezahyne.“
Václav Havel zemřel přesně před dvěma lety na Hrádečku u Trutnova po dlouhodobých zdravotních problémech. V posledních měsících života se stranil veřejného života. Jeho ostatkům se následně přímo poklonilo až třicet tisíc občanů. Jejich květiny byly převezeny na lodích do Děčína, kde byly vypuštěny do Labe směrem k Severnímu moři. Nad jeho skonem truchlila většina národa. Je tedy nad slunce jasné, že těch svíček, kromě jedné od Marty a druhé od Táňi, vzplane za Václava nespočet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
