Ostravsko nyní patří k těm nejvíce postiženým regionům v rámci republiky, kde se má až 13 procent obyvatel potýkat s exekucemi a vysokým zadlužením. Každý okres ale má svá specifika. Například na rozdíl od ekonomicky postiženého Bruntálska, kde se nejvíce zadlužují senioři, to mají být v Ostravě a okolí mladí lidé, kteří ukončili školu a teprve začínají pracovat.
„Celkem často se setkávám s případy, kdy se mladý muž ještě pořádně neuchytil v praxi, vystřídal několik zaměstnání a nemá stálou existenci, ale už si třeba půjčil na nové auto či koupi bytu a vzal si na to 2–3 úvěry. Anebo se vysoké zadlužení týká mladších žen na mateřské či samoživitelek bez partnera. Není to vždy jen o nízkém vzdělání a finanční negramotnosti, řada lidí si také chce žít na vysoké noze, na což jim chybí patřičné příjmy. Některých klientů se ptám, když si chtějí půjčit vyšší sumu, kolik jsou schopni si ušetřit ze svých platů a často se dozvídám, že téměř nic. Výjimkou nejsou u nás ani klienti, kteří propadli některé závislosti, zvláště pak gambleři. Těm vždy radím, aby se šli nejprve léčit, a potom že jim s jejich finanční situací mohu lépe pomoci, když už nebudou vršit další dluhy. Samozřejmě, pokud se nacházejí v těžké životní situaci a mají zájem ji adekvátně řešit, tak je neodmítnu,“ konstatoval Martin Gojný, specialista z Poradny při finanční tísni z Ostravy, který za svou praxi v moravskoslezské metropoli už vypracoval insolvenční návrhy na oddlužení pro více než 2300 klientů. Průměrný dluh na jednoho svého „zákazníka“ nyní odhaduje na sumu okolo 600 tisíc korun.
Na Poradnu při finanční tísni v Ostravě se někdy obracejí i vyléčení gambleři. Foto: Jan Štěpán
Někdy při řešení exekucí chybovaly i soudy
O tom, jak může někdy člověka „semlet“ špatně fungující legislativa, a jak je potom velmi těžké domoci se práva, se v minulých letech přesvědčila i podnikatelka Jana ze Zlínského kraje. O tomto případu se už v minulosti ParlamentníListy.cz zmiňovaly.
Dramatický příběh se začal odvíjet ve chvíli, kdy se Jana rozvedla se svým manželem. Jak to mnohdy bývá, problém nastal při dělení majetku. Jablkem sváru se stal větší, dobře vybavený byt i s garáží, do kterého se nejprve její muž nastěhoval i se svojí novou partnerkou poté, co Janu z bytu vyhodil. Po neuvěřitelných deseti letech průtahů, kdy si Jana najala už svého advokáta, aby se domohla práva, soud jí nakonec byt přiřkl, ale s tím, že musí manželovi zaplatit 700 tisíc korun jako vyrovnání. S tím však nešťastná žena nesouhlasila a ani nebyla schopná takovou částku do stanovené doby sehnat. „Protože manžel užíval byt neoprávněně a došlo k jeho takzvanému bezdůvodnému obohacení, nechali jsme po vyjádření realitní kanceláře, která vyčíslila cenu za používání bytu, udělat zápočet u soudu, ze kterého vyplynulo, že moje klientka svému partnerovi vlastně už nic nedlužila, jelikož jeho pohledávka tak prakticky zanikla,“ uvedl tehdy právní zástupce podnikatelky Jany JUDr. Josef Červinka.
Jenže manžel se nespokojil s tímto zápočtem a uplatnil svůj nárok v insolvenčním řízení, k němuž ale nemělo vůbec dojít. Neskutečný příběh, který se pak začal odvíjet, Janu bezlítostně drtil. Podle slov jejího advokáta totiž soudní instance svými zásahy měly v několika případech porušit nehorázným způsobem zákon, jelikož stanovený insolvenční správce uzavřel dohodu s exekutorem o provedení dražby na byt, ve kterém Jana Václavíková žila. A to bylo podle tehdy platných zákonů zcela nepřípustné. „I když je vůbec absurdní, že případ došel až do takového stadia, postup insolvenčního správce je naprosto v rozporu se zákonem, jelikož dražbu může provést jen dražebník, podle zákona o veřejných dražbách, a nikoliv jak to učinil exekutor. A protože dala moje klientka i návrh na oddlužení, zaniklo na exekuci jakékoliv právo! Bohužel, v dražebním protokolu bylo ještě navíc uvedeno, že paní Jana musí do 15 dnů byt vyklidit. A toto ustanovení bylo znovu jasně protiprávní, protože vyklizení bytu může nařídit jen soudce nikoli exekutor,“ informoval tehdy advokát Červinka. Jelikož ten u českých soudních institucí neuspěl, uvažoval se svojí klientkou o tom, že se obrátí na Evropský soud ve Štrasburku.
Psali jsme:
Situace se pomalu zlepšuje, lichva se už více potírá
Lidé si v Česku často půjčují od nebankovních společností, kde je možné si úvěr zajistit rychlejším způsobem, nicméně tak mnohdy podstupují vyšší rizika, aniž si to uvědomují. Podle slov finančního poradce Martina Gojného se ale situace v této oblasti také začíná pomalu zlepšovat. „Česká národní banka si vede registr společností, které mohou poskytovat půjčky a jejich dohled nad nimi je už důslednější. Já jsem v minulosti například řešil případ, kdy si partnerská dvojice půjčila 300 tisíc korun na rekonstrukci domu, jenže si pořádně nepřečetla klausule o tom, zač mohou dostat pokuty. Poté, co klienti nechali v katastru nemovitostí zapsat zástavní smlouvu, nedodrželi podmínku úvěrové smlouvy, že do 14 dnů musí o tom informovat věřitele, dostali za to pokutu ve výši zapůjčené částky. Oni ji ale nezaplatili, považovali to za nesmysl, když nedostali žádný úvěr. Postupně se pak suma na úrocích a pokutách vyšplhala až k jednomu milionu šest set tisíc korun. Spornou věc řešil rozhodce, nikoliv soudce, protože klienti zároveň s úvěrovou smlouvou podepsali rozhodčí doložku. Celá záležitost pak dopadla tak, že přišli o dům a ještě jim zůstal dluh 600 tisíc.
Dříve jsem pomáhal i jedné klientce, která si napůjčovala peníze až z 30 úvěrů! Měsíčně měla splácet 80 tisíc, i když si vydělala jen čtvrtinu,“ uvedl finanční expert a ještě pokračoval: „Také se už v praxi nesetkávám s osobami tzv. zprostředkovateli úvěrů, kteří si někdy v honbě za provizí počínali dost svérázným způsobem. Setkal jsem se i s kauzou, kdy jeden takový vypracoval klientce za úplatu 7 tisíc korun půjčku (jak bylo v jejich smlouvě o zprostředkování úvěru uvedeno) od 0 do půl milionu korun. No, a zajistil jí úvěr na 1500 korun...“
Podle poradce Gojného se také od poloviny loňského roku zlepšila legislativa týkající se insolvenčního zákona. Výhody z této novely čerpají především starobní důchodci, invalidé ve druhém a třetím stupni, kterým byla doba oddlužení zkrácena na 36 měsíců. Novelu naopak nepřivítali dlužníci, kteří mají nižší dluhy než 200 tisíc korun a jejich příjmy jsou nízké. Hlavní výhodu nového zákona pak poradce spatřuje především v tom, že se oddlužení otevřelo i pro lidi s pohledávkami v řádu milionů korun, protože padla hranice třiceti procent uspokojení věřitelů, která byla v minulosti podmínkou pro oficiální souhlas k oddlužení.
Specialista poradenského centra z Ostravy Martin Gojný pomohl za svou praxi už více než 2 tisícům klientů neúměrně zadlužených. Foto: Jan Štěpán
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
