Rusko minulý týden oznámilo, že se krymskému oddělení FSB podařilo odhalit diverzní akci ukrajinské strany, která se měla týkat útoků na krymskou infrastrukturu (podobně jako v případě vypnutí elektrického proudu Krymu, který vypnul ukrajinský proud pro většinu poloostrova a donutil Rusko urychlit napojení Krymu na ruskou síť). Ruská strana tvrdí, že celá akce měla údajně požehnání ukrajinských oficiálních míst a že ji řídilo Hlavní oddělení rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny. Ukrajinská strana veškerá obvinění odmítá a ruské důkazy považuje za nepostačující a prefabrikované. Všichni figuranti, které Rusové označili za spoluorganizátory na ukrajinské straně, všechno do posledního slova popřeli, a to včetně ukrajinské rozvědky. Nikdo nic neorganizoval a Rusko si celou kauzu vymyslelo a zinscenovalo, aby tak zvýšilo tlak na Kyjev. Ruský list Kommersant pak napsal, že neoficiálně jeho ukrajinské zdroje potvrdily, že k pokusu o diverzi došlo, ale že se jednalo o soukromé dílo lidí bez oficiálního požehnání.

Zkrátka a dobře rozsuzovat to, kde je pravda a co se skutečně na Krymu během dvou nocí 6. a 7. a 7. a 8. srpna stalo, není možné. Neexistuje způsob, jak si informace obou stran nezávisle ověřit. O to vlastně vůbec nejde. Faktem je, že „kauzu diverzanti“ mohou ve svůj prospěch využít obě strany konfliktu v rámci snah prosadit svoje vlastní zájmy, a to včetně odvádění pozornosti od domácích problémů či k mobilizaci patriotismu.

Minský pat

Poslední kauza je součást širšího problému. Západ, Ukrajina a Rusko ztratily fungující platformu k jeho dalšímu politickému regulování a k nalezení kompromisu kolem Ukrajiny. Už měsíce píší analytici o tom, že minské dohody se díky vývoji za poslední více než rok staly v podstatě popsaným kusem papíru, jehož slovo nikdo neplní. Ostatně na všech stranách existují jiné výklady a očekávání od uzavřených dohod, které sice zastavily široké krveprolití na Donbase, ale k ukončení konfliktu o Ukrajinu nevedly.

Minské dohody se v ústech politiků staly monotónním ping-pongem. Západ a Ukrajina obviňují z neplnění dohod Rusko, Rusko zase obviňuje z neplnění dohod Ukrajinu. Přičemž kyjevská strana opakuje, že Rusko nepřestalo podporovat východoukrajinské separatisty (v ukrajinském žargonu teroristy) a nechce předat Ukrajině kontrolu nad vychodoukrajiskou státní hranicí. K tomu doplňuje, že kompletní a úplný konec bojů v oblasti střetu nikdy nebyl. Po celou dobu se ukrajinské zprávy hemží  detailními informacemi o nejrůznějších počtech raněných a padlých vojáku ATO na Donbase, a na druhém břehu některé ruské noviny nejaktuálněji zase spekulují  o možnosti návratu žhavé fáze bojů.

Moskva má jiné vidění minského procesu. Z jejího hlediska bylo předání kontroly hranice do rukou Kyjeva důsledkem politických procesů, které měly na základě nového aranžmá mezi oběma regiony a Kyjevem Donbas znova vrátit na Ukrajinu. Tedy šlo tu o požadavek politické, kulturní a jazykové autonomie Donbasu, o amnestii a o provedení místních voleb. Všechny tyto body zůstaly v půli cesty i přes určitý nátlak Západu na Kyjev. V ukrajinském parlamentu a částečně i ve společnosti je autonomie Donbasu na Ukrajině pod kuratelou Moskvy nepřijatelná. Stačí si vzpomenout na krvavé protesty v srpnu 2015 před Nejvyšší radou v Kyjevě, které první přijetí zákona přineslo. Kyjev tedy zvolil metodu vyčkávání a zdržování.