Jaké hranice má svoboda slova? A je možné za článek skončit ve vězení? ParlamentníListy.cz mapují konkrétní příklad, který bude za necelý týden řešit pražský soud.
Na začátku našeho příběhu jsou zhruba tři roky staré články, které Michal Walter Kraft publikoval mimo jiné i v ParlamentníchListech.cz. V nich kritizuje migraci do Evropy z afrických a islámských zemí a nadnáší možná teoretická řešení, byť místy velmi ostrá. Soud mu nejprve trestním příkazem uložil pokutu 30 tisíc korun, anebo dva měsíce odnětí svobody. Proti tomu se Kraft odvolal a bylo nařízeno klasické soudní líčení. To se má konat v úterý 16. února od 9 hodin u Okresního soudu Praha-Západ v pražské Karmelitské ulici.
Státní zástupkyně Markéta Mizerová viní Krafta z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Za to mu hrozí až tři roky ve vězení. Státní zástupkyně soudu navrhuje potrestání v podobě 250 hodin veřejně prospěšných prací a převýchovu.
Abychom byli konkrétní, soud by prý Kraftovi měl uložit „povinnost podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy“. Co si pod tím představit? To už žalobkyně neuvedla. Jak konkrétně by výcvik a převýchova měla probíhat, netuší ani Kraftův právní zástupce Petr Holý a nad formulací státní zástupkyně kroutí hlavou.
„Jistá možnost v zákoně existuje, ale většinou směřuje k mladistvým, kteří nejsou dostatečně vyzrálí a udělují se jim výchovné programy. Nicméně je to aplikováno konkrétně u osob závislých na drogách, hazardu nebo alkoholu. Ale jak by to mohlo vypadat v tomto případě, to nemám tušení. Mohli by ho poslat do nějaké neziskovky nebo uprchlického tábora, kde by ho ‚správně‘ ovlivňovali v myšlení a zaklekli by na něho aktivisté a snažili se ho ‚napravit‘, což zní bizarně, ale nic jiného mě skutečně nenapadá. Obvykle státní zástupce uvádí přesně, jak by to opatření mělo vypadat, měl by být konkrétní. To se v tomto případě nestalo. Je to totéž, jako by v obžalobě stálo, že ho soud má zavřít, ale už by neřekl za co a na jak dlouho. Za svou kariéru jsem nikdy nic podobného před soudem neviděl,“ řekl PL advokát Petr Holý.
Za pozornost ovšem stojí i jiný dokument, tentokrát z pera Policie ČR. Ta totiž vyhotovila analýzu Kraftových článků a některé pasáže vyhodnocuje jako závadné a protizákonné, přičemž se na ně prý nemůže vztahovat svoboda slova. Nejzajímavější pasáž policejní analýzy se paradoxně vůbec netýká podstaty Kraftových článků. Jde o Benešovy dekrety a poválečné vysídlení Němců.
Obžalovaný publicista totiž v jednom z článků uvažoval o možnosti vysídlení muslimů a jejich zbavení státního občanství, což podle policisty není možné. Právě v té souvislosti připomněl Kraft případ, že tehdejším sudetským Němcům bylo československé občanství zrušeno a pak byli odsunuti. Autor policejního posudku major Motyka užívá formulace, že Kraft ve svém článku Benešovy dekrety „blahoslavil“.
Policista následně píše: „Během tohoto odsunu, známého též pod pojmem ‚divoký odsun‘, docházelo k perzekuci civilního obyvatelstva, jako například užití násilí, vraždám, loupení a okrádání. (…) Přestože v historickém kontextu je jednání prezidenta Beneše za dané situace pochopitelné, v současné době je však názor společnosti a odborníků na Benešovy dekrety mírněji řečeno různorodý. Důsledek dekretů a perzekuce civilního obyvatelstva však zůstává napříč dobami zavrženíhodná, byť jistý stupeň pochopení pro již zmiňované excesy, vzhledem k závažným okolnostem, nalézt můžeme,“ píše policista Motyka.
Politický konzultant a publicista Michal Walter Kraft
Názor renomovaných historiků bývá povětšinou jiný. Ti totiž zpravidla zdůrazňují nutnost odlišení státem organizovaného odsunu, který plně odpovídal tehdejšímu právu i dohodám vítězných mocností, od několika zdokumentovaných excesů, které byly uskutečněny mimo organizaci poválečného československého státu. Kromě toho často citované historické prameny uvádí, že vysidlování probíhalo s dohledem Červeného kříže, který se dle výpovědí německých pamětníků například staral o přísun jídla.
Vraťme se ale ještě k Michalu Kraftovi a tomu, o čem ve svých textech, za které nyní stane na lavici obžalovaných, psal. Šlo kupříkladu o několik variant toho, jak se Evropa vypořádá s migrací z Afriky. Podle něho existují čtyři varianty. Buď se přívalu migrantů Evropa podvolí, což by prý v konečném důsledku neznamenalo nic jiného než genocidu původního evropského obyvatelstva.
Druhým možným scénářem podle něho je jakýsi Marschallův plán pro Afriku, kdy by Evropa buď na tomto kontinentě za vlastní peníze vybudovala kompletní infrastrukturu, aby Afričané neměli důvod své země opouštět, anebo jim pouze zaplatit. Nic z toho by však nebylo udržitelné a opět by to Evropu stálo statisíce životů. Nejpřijatelnějším plánem se mu proto jeví varianta nazvaná „střelba na hranicích“. „Poslední variantou je potápění člunů s migranty, případně střelba po migrantech pokoušejících se překročit evropské hranice a šíření informace, že jsme k uvedené strategii přistoupili,“ psal Michal Walter Kraft.
Zdůrazňoval přitom, že násilné překračování hranic v masové míře je nutné považovat za válečný akt. Dodejme, že něčemu podobnému jsme byli v minulosti svědky třeba na řeckých hranicích. Davy migrantů tehdy svrhávaly ploty nebo útočily na policisty a vojáky.
ParlamentníListy.cz budou vývoj celé kauzy, včetně průběhu soudního řízení, i nadále sledovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
