Po změně v politice zatoužil sociálně-demokratický senátor ČSSD Zdeněk Škromach a na pátečním grémiu strany skončil ve stínové vládě jako ministr práce a sociálních věcí. „Čtyři roky jsem byl skutečným ministrem a potom dalších šest let stínovým. To je deset let, a tak je potřeba dát šanci dalším lidem, aby to mohli vyzkoušet a také se nějak prezentovat,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz důvod svého rozhodnutí Zdeněk Škromach.
Ve vysoké politice se pohybuje od roku 1996, kdy byl poprvé zvolen do sněmovny, o rok později se stal místopředsedou ČSSD. Ministrem práce a sociálních věcí byl od roku 2002 do roku 2006 ve vládách, jejichž šéfy byli postupně Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Na podzim roku 2010 vyměnil sněmovnu za Senát, když uspěl v senátním obvodě Hodonín. Pak se stal i místopředsedou horní komory.
Ztráta aspirací často předznamenává stahování z politiky
„V okamžiku, kdy politik couvne z aspirací na exekutivní funkce, tak to může svědčit o jeho pozvolném stahování z politiky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek. „Ale nemyslím si, že to tak musí být nutně v případě Zdeňka Škromacha. Spíš asi nestojí o tu klasickou exekutivní ministerskou práci,“ dodává politolog s tím, že po podzimních volbách se bude rozhodovat o novém vedení Senátu a tam nejspíš budou Škromachovy ambice směřovat.
Psali jsme:
Sám senátor odmítá, že by na něj dolehla únava z politiky. Převážila ale u něj touha po změně a hledání možného dalšího růstu. V souvislosti s přímou volbou prezidenta nepopřel, že by se v budoucnu mohl o tento úřad ucházet. Kandidátem ČSSD pro volby v příštím roce je jeho senátorský kolega Jiří Dienstbier, Škromach si na svou šanci musí nejméně dalších pět let počkat.
Větší možnost prosazovat individuální představy
„Je to samozřejmě ještě hodně daleko, neproběhla ještě ani ta nejbližší volba. Ale odchod ze stínové vlády znamená mimo jiné i otevřít si prostor pro samostatnější působení v rámci politiky. Rozhodně si však člověk, který není svazován s takovou funkcí, může dovolit otevírat i prezidentská témata. Nechci však teď říkat určitě, jak se zachovám,“ říká pro ParlamentníListy.cz senátor Škromach.
Sociální politiku jako svou hlavní parketu zcela opustit nemíní, ale nezůstane jen u nich. „Je spousta témat, která se mohou rozvíjet, k nimž člověk vývojem politické kariéry dospěje. Navíc se říká, že změna je život, a pro politiku to platí dvakrát. Mohlo by se to charakterizovat i tak, že si trochu uvolňuji ruce. I ta senátní pozice mi dává větší možnosti v prosazování některých mých individuálních představ,“ upozorňuje Zdeněk Škromach.
Útočnost nahradil smířlivostí a státotvorností
Důvěrně známou tvář tak ve stínové vládě vystřídá Ivana Stráská, náměstkyně jihočeského hejtmana pro sociální, zdravotní a národnostní politiku. „Pro každou vládu, reálnou i tu stínovou, je důležité, aby v ní byl mix celostátních a regionálních politiků, a tváří starých i nových,“ poukazuje politolog Lukáš Jelínek na to, na co by kabinety v zájmu úspěchů měly dbát.
Přitom ale tvrdí, že z hlediska fungování stínové vlády nebyl Škromach zdaleka jejím nejslabším článkem. „Pravdou ale je, že Zdeněk Škromach si své nejútočnější, nejagresívnější a nejopozičnější období vyčerpal někdy zhruba před deseti lety. V posledních letech totiž vystupoval smířlivě a státotvorně,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek.
Resort jako dělaný pro ženu političku
Proto by se politolog ani nedivil, že i tahle změna mohla stát za úvahou nastrčit do boje s nynějším ministrem Jaromírem Drábkem někoho razantnějšího nebo ambicióznějšího. „Stejně tak si myslím, že významnou roli hraje i to, že funkci po něm převezme žena. Je důležité, aby nejen v reálných, ale i ve stínových vládách se objevovalo více žen. A speciálně tenhle resort je jako dělaný pro to, aby do jeho vedení byla nominována nějaká politička,“ domnívá se Lukáš Jelínek.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
