"Budeme tady do konce, dokud neočistíme Doněckou a Luhanskou oblast od nepřátel. Pro nás to skončí, až dojdeme do Kyjeva. Přišli k nám nezvaně, přinesli bolest a teď ji sami okusí," říká pro ParlamentníListy.cz odhodlaně Alexej, mladý velitel diverzní skupiny, hlídkující v ulici nedaleko centra Luhanska. Poté, co dosloužil v ruské armádě, přijel z rodného Sankt - Petěrburgu do Luhanské oblasti, aby zde bojoval, jak sám říká, za své lidi. Jeho spolubojovníci jsou ze Srbska, ale i z Francie či Norska.

Papír snese cokoliv

Nad pravým okem má jizvu, hovoří jako kniha. Je tady čtyři měsíce, takže zažil těžké boje o Luhansk či zdejší letiště a několikrát mu kamarádi zemřeli přímo před očima. "Je třeba říci, že tady stojíme na ruské zemi. Luhansk, Moskva nebo Petěrburg, to je jedno. Všechno je to ruská země, kam přišli vrazi. Tak přece nemohu sedět někde v baru a pít pivo s kamarády, když zde vraždí a okrádají slušné lidi. Přišel jsem je bránit," podotýká.

Podle něj Luhanská oblast nebyla nikdy Ukrajinou. Vždy šlo o Rusko. "Lidé tady hovoří rusky, píší azbukou. Neznám ani jednoho člověka, jenž byl hovořil ukajinsky. Navíc nás tady všichni podporují, bez podpory bychom nevydrželi, tato revoluce by nezvítězila. To území je Ukrajina jen na papíře. Na papír může kdokoliv namalovat cokoliv," sděluje. Celý v maskovací zelené, adrenalinem bojů celý nabuzený.