„Tak si s manželkou pěkně sedíme ve svém vyhřátém pohodlíčku domova a líně konzumujeme výdobytky kapitalismu. V krbu praská oheň, já popíjím bílé, v televizi nás mluvící hlavy poučují o zářných zítřcích kapitalismu a úspěšném boji proti korupci. Prostě domácí idylka. A najednou zvonek,“ začíná vyprávění o osudu mladého muže, jehož budoucnost je velmi neurčitá, a současnost víc než smutná.

Poté, co se na v tu chvíli neznámého vetřelce utrhl otázkou, jestli neumí mluvit do domácího telefonu, následoval jen povzdech.

Pak ze tmy zaznělo: „Robert“. A ihned poté světlo baterky dopadlo na tvář vychrtlého mladíka s vykulenýma očima.