„Pokud se jim podaří vnutit společnosti, že oni nedělají politiku, ale dobro, jakési hodnoty, objektivně správné, tak budou mít peníze, budou se moct za ně zaměstnávat, a budou mít čas na aktivismus. Holt to bude trvat dlouho, ale nebudou se muset obtěžovat s demokracií, ale půjdou pomalu dopředu – pořád,“ uvedl v rozhovoru pro Rádio Universum Kotzian, že politické neziskovky snáze prosazují své politické cíle, aniž by musely formálně vstupovat aktivně do politiky a bojovat o přízeň voličů.

Zároveň upozorňuje, že jednou z hlavních strategií těchto politických neziskovek je citové vydírání. Například otázkami typu: „To vám není líto těch utopených dětí?“

„Podívejte, třeba v roce 2009 se vydala poměrně velká skupina migrantů na lodích, vypluli z Libye do Itálie. To byla doba, když ještě evropská pobřežní stráž bránila hranice, to znamená, že tam došlo k tomu, že Italové na jednu z těchto lodí přišli, obrátili ji a dotáhli zpátky k libyjským břehům, a Libyjci si tyto migranty přebrali zpátky. Ale nějakým mechanismem došlo k tomu, že se zkrátka podařilo tyto migranty přesvědčit, aby podali žalobu na Itálii, a došlo to až k Evropskému soudu pro lidská práva,“ připomíná právník.