V úvodu připomíná, že něco podobného, co Ukrajinci prožívají nyní, zažívali před 25 lety i Slováci. „Po euforii z takzvané něžné či sametové revoluce jsme začínali čím dál tím víc chápat, že cíle a naděje, které jsme do ní vkládali, nebudou naplněné. Zdá se, že je údělem obyčejných lidí být stále znovu a znovu obelháván, přičemž na všech změnách nakonec profitují jen lidé bez zábran a skrupulí, s ostrými lokty, kteří dokážou vždy vše využít jen ve svůj prospěch. Před 25 lety jsme i my uvěřili, že jdeme na Západ, že nás tam chtějí a že s námi budou jednat jako rovný s rovným a že do pěti až deseti let bude naše životní úroveň stejná jako v Rakousku,“ píše Michelko.

Je absolutně nepřijatelné, když hlasuje tři dny mrtvý poslanec

Když začaly protesty proti režimu bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, bylo to chápáno jako pokus zbavit se zkorumpovaného a cynického politika. „Co nás však nemile překvapilo byly metody, kterými se revoluce prosazovala. Je v pořádku, že politik, pokud selže, odejde do opozice. Nebo pokud spáchal nějaké trestné činy, bude postaven před soud a bude se muset trestněprávně zodpovídat,“ píše dále slovenský politolog s tím, že je absolutně nepřijatelný nátlak na více poslanců, hlasování tři dny mrtvého poslance, vypalování jejich bytů nebo hlasování, kdy jeden poslanec hlasuje za více svých kolegů, někdy až za desítky nepřítomných poslanců. Tyto jevy označuje Michelko za černé skvrny na ukrajinské revoluci.

Tento špatný dojem je umocněný i tím, že revoluce na Majdanu dostala na politické výsluní extrémně odpudivé figurky, například lídry Pravého sektoru. „Ať už jde o předsedu Dmytro Jaroše, nebo o předáka hnutí Alexandra Muzyčka. S takovými lidmi a takovým způsobem se skutečně demokratický systém nebuduje,“ upozornil politolog.