Kdo nakonec urve vítězství v amerických prezidentských volbách?Anketa
„Představte si někoho, kdo je takový ten klasický proevropský středolevý, nebo velmi-opatrně-středopravý liberál. Integrace, hurá, placení eurem, hurá, co to ta hloupá Británie provedla, fuj atd. Je to trochu karikatura, ale reálného typu lidí...,“ píše Kechlibar s tím, že na současné evropské politické scéně je jen jedna postava, která na sebe tyto prounijní emoce umí navázat, a je jí francouzský prezident Macron.
„Je vcelku mladý a fotogenický, a ještě pochází ze země, která dodnes považuje řečnické umění za důležitý atribut vrcholného politika. (To poslední diskvalifikuje prakticky všechny Němce, protože v Německu je vrcholná politika oborem ‚kožených ksichtů a šedých obleků‘, technokratická a nudná, zdaleka nejnudnější ze všech velkých demokratických států.),“ domnívá se Kechlibar.
„To, že je teď zrovna francouzský prezident, který se postavil za právo kreslit karikatury Mohameda, terčem onoho klasického výhřezu vzteku na ulicích muslimských měst, pak možná dosáhlo něčeho, čeho za dlouhá léta snažení nedosáhli Ayaan Hirsi Ali, Hamed Abdel-Samad ani Salman Rushdie, nemluvě už o pidiblogerech, jako jsem já: proražení krunýře odmítavé nevědomosti určité části Evropanů, který dosavadní kritici islámu dokázali tak maximálně poškrábat.“
Charakter debaty o islámu v Evropě se podle spisovatele za celkem krátkou dobu značně proměnil: „Otřepaných hlášek o tom, že v Evropě jsme přece taky zplodili Breivika, značně ubylo. Dokonce i z vysloveně rudozelených kruhů se ozývají myšlenky typu ‚islámofašismus je taky druh krajní pravice a podle toho s ním musí být naloženo‘. A nejen že ozývají, ale sbírají lajky a pozitivní reakce od svých vlastních soudruhů,“ to prý bylo dříve nemyslitelné.
„Nevěřím, že to způsobila jen uříznutá hlava učitele Samuela Patyho, i když hrůznost toho činu určitě některými lidmi otřásla. Ty útoky na Macrona, i když při nich neteče krev, nejspíš taky svůj účinek mají. Kdybych chtěl být prostořeký, řekl bych: sáhli liberálním Evropanům na proroka. Bude zajímavé pozorovat následky. Rozzuřený Pierre Croissant určitě nevyrazí s naostřenou bagetou na sraz tureckých imámů, ale nějaké nejspíš budou.“
V Německu prý zase rozčeřil debatu o islámu mladý sociální demokrat Kevin Kühnert. „Kühnert úplně nezapadá do schématu německé politiky coby nudné a předvídatelné činnosti. Sice je to (post)moderní levičák jako poleno a kariérní politik snad od třiadvaceti let věku, ale zároveň občas sáhne na nějaké to citlivé místo,“ píše Kechlibar.
„Nu, a 21. října letošního roku, hned po vraždě Samuela Patyho, napsal Kühnert do Spiegelu článek, ve kterém tvrdě kritizuje mlčení německé levice k nábožensky motivovaným brutalitám, zvlášť v kontrastu s tím, jak rychle je ochotna mobilizovat proti neonacistům,“ upozorňuje spisovatel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy
