Aktivista John Bok zatápí žalobci, který soudí kauzu exministra Bartáka

„Máme vážné výhrady k působení žalobce, státního zástupce Dušana Táborského a ke kvalitě jím předložené obžaloby. V atmosféře rozvířené celospolečenské debaty o návrhu KSČM na ukončení platnosti lustračních zákonů považujeme za mravně odpudivé rozhodnutí krajské státní zástupkyně Zlatuše Andělové přikázat věc bývalého ministra vlády demokratické České republiky právě Dušanu Táborskému, bývalému členu KSČ a předlistopadovému prokurátorovi, tedy slouhovi režimu, který byl podle platného zákona o protiprávnosti komunistického režimu zločinný. Domníváme se, že pan státní zástupce může v podvědomí vnímat Českou republiku v její současné státoprávní podobě jako nepřátelský stát a tento postoj může přenášet na pana obžalovaného jako na jeho představitele. Soudíme, že jeho způsob myšlení, poplatný dobovým zvyklostem a právním názorům totalitního režimu, se promítl do způsobu vedení vyšetřování a konstrukce obžaloby,“ popsal své výhrady proti exkomunistovi a tvrdému obránci minulého režimu Táborskému za spolek Šalamoun John Bok.

Žalobce je podjatý, navíc lže

Podle něj Táborský vyhodnocuje dokazování jednostranně v neprospěch Bartáka a Smrže až do takové míry, že dochází k nedoloženým zjištěním. „Týká se to tvrzení, že pan obviněný požadoval úplatek 5 milionů USD, když ve skutečnosti žádný ze svědků nebyl schopen s jistotou určit měnu a částku. Hovořilo se o částkách mezi jedním až pěti miliony a nebylo jisté, zda se mluvilo o korunách nebo dolarech. Rozdíl mezi milionem korun jako jednou krajností a pěti miliony amerických dolarů je tak velký, že žalobce měl odůvodnit, proč volil krajnost nejméně příznivou pro obviněného. Pokud by to neuměl odůvodnit, byl by to důkaz o jeho podjatosti,“ poukazuje Bok na jedno z mnoha Táborského pochybení.

Bok také ve stížnosti zaslané olomouckému vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi upozornil na fakt, že samotní Táborského klíčoví svědci obžaloby uvedli, že Barták nepožadoval úplatek pro sebe, ale navrhoval urovnat doutnající obchodní spor mezi Američany v té době vlastněnou Tatrovkou a českou Pragovkou. „Zakončení obchodního sporu narovnáním je běžná záležitost a finanční kompenzaci nelze považovat za úplatek,“ nechápe Bok, že za těchto okolností se žalobce Táborský nezachová jako chlap a prostě „nehodí ručník do ringu“.

Podle Boka se má Táborského nadřízený Ištvan zabývat i tím, za co Barták už přímo v soudní síni před soudcem Králíkem podal na Táborského trestní oznámení, když ve své žalobce lhal tvrzením, že „vyvíjel slovní nátlak na ředitele sekce vyzbrojování Jiřího Martínka, aby nedoporučil předpokládané navýšení hmotnosti vozidla z 13000 kg na 13300 kilogramů". „Svědek v přípravném řízení nic takového neřekl a při hlavním líčení pravdivost této informace přímo popřel. Shodně v přípravném řízení i při hlavním líčení navíc uvedl, že s obžalovaným o této věci nikdy přímo nemluvil,“ tvrdě kritizuje Táborského podjatost předseda Šalamounu John Bok.

Paranoia není zákon

Podle Boka se žalobce Táborský také opakovaně i přes váhu předkládaných faktů snaží u soudu navodit dojem, že pan obžalovaný cíleně dlouhodobě připravoval příznivé podmínky pro pozdější uplatnění požadavku na úplatek. „Za tím účelem spojuje nesouvisející záležitosti do paranoidní konstrukce,“ glosuje těžko pochopitelné kroky exkomunisty Táborského Bok. „Jednou z nich je mediální kampaň proti Tatra, a. s., která vypukla po jejím rozhodnutí odmítnout subdodávky od Praga Hostivař, Táborský však v žalobě nepodal ani jeden důkaz, že by se Barták na něčem podobném měl podílet. Posléze viní pana obžalovaného z toho, že vyvolal obavy vedení Tatry o pevnost smlouvy na dodávku vozidel tím, že odstoupil od smlouvy na dodávku bojových vozidel Pandur. K této věci je třeba říci, že se jednalo o hojně kritizovanou, pro stát nevýhodnou smlouvu, kterou uzavřel bývalý ministr obrany Karel Kühnl těsně před ukončením svého působení ve funkci. Vláda Mirka Topolánka se proto rozhodla ji vypovědět. Pan obžalovaný podepsal odstoupení od ní z přímého pověření ministryně obrany Vlasty Parkanové. Představa, že to snad učinil, aby zneklidnil vedení Tatry a učinil je povolnějším při posuzování požadavku na poskytnutí `úplatku`, je paranoidní,“ tvrdí John Bok.

Spolek Šalamoun, který se už za komunistického režimu snažil čelit podjaté komunistické justiční mašinérii, také ve stížnosti Ištvanovi hodnotí jako velmi nezvyklou snahu Táborského vyslýchat desítky lidí coby svědků, ačkoliv s kauzou nemají vůbec nic společného. „Jako celek obžaloba může posloužit jako důkaz o důvodnosti označení trestního stíhání za `obtěžování`. Z 57 vyslechnutých svědků pouze šest mohlo podat přímé svědectví o jednání pana obžalovaného s panem Cabanissem – a to včetně jeho samého! A vyjma dvou svědků – v obou případech Američanů - všichni uvedli, že žádná korupční nabídka při rozhovoru nepadla. Z celých 47 stran obžaloby se o meritu věci jedná téměř jen v několika řádcích, zatímco podstatná část obsahuje popis peripetií plnění smlouvy o dodávce vozidel společností Tatra, a. s.,“ stěžuje si na Táborského jednání Šalamoun.

Táborský se prý chová jako bolševik, na vině však není sám

Podle předsedy Šalamouna Johna Boka však nelze v tomto případě z pochybení obžaloby vinit jen samotného exkomunistu Táborského. Pochybení podle něj leží na bedrech celého Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jmenovitě Táborského nadřízené Zlatuše Andělové. Minimálně zprostředkovaně a tím, že umožnila, aby v řadách demokratické české justice i čtvrt století po pádu komunistického režimu sloužili pohůnci minulého režimu. Podle našeho názoru tristní stav předložené obžaloby je především výsledkem pochybení krajské státní zástupkyně Andělové, která při výběru dozorového státního zástupce zapomněla na platnost zákona o protiprávnosti komunistického režimu a na prostou lidskou slušnost. „Když už pověřila státního zástupce s nevhodnou minulostí, završila pochybení tím, že nedostatečně kontrolovala způsob, jakým se vyrovnává se svěřeným úkolem,“ nebere si servítky příslušník III. odboje John Bok. Žalobce Táborský tak podle něj v křečovité snaze usvědčit „třídního nepřítele vedl dokazování extenzivním způsobem, obtěžoval spoustu svědků, kteří k věci nemohli nic podstatného sdělit, vykládal získané důkazy - nedůkazy podle zásady in dubio contra reo a uchýlil se dokonce k uvedení nepravdivých tvrzení". „Doporučujeme Vám proto, abyste předstírané úsilí - ve skutečnosti nedbalost a neumětelství - krajské státní zástupkyně Andělové a žalobce Táborského odměnil v rámci své pravomoci kárného žalobce,“ žádá Bok Ištvana o trest pro oba zástupce české spravedlnosti.

Justice je stále prolezlá exponenty komunistického režimu

Dlužno poznamenant, že Táborský není dodnes zdaleka jediný případ, kdy si justice „zapomněla“ sama vyčistit svůj Augiášův chlév. U Městského soudu v Praze třeba dodnes pracuje soudkyně Eva Burianová, která ještě v březnu 1989, tedy shodou okoností přesně před 25 lety, poslala do kriminálu Václava Havla. Havel, který se jen o devět měsíců později stal československým prezidentem, podle ní podkopával zcela zásadním způsobem socialistickou Ústavu a tak se na něj nevztahují články z Listiny lidských práv. „Rozsudek se mi díky tomu všemu jeví prostě jako akt odvety za to, že mám ty názory, které mám, a že se s nimi neskrývám,“ hájil se tehdy Havel – paradoxně podobným způsobem, jakým dnes o čtvrstoletí později čelí žalobě exkomunistického prokurátora Táborského Martin Barták.

Za takovéto situace není podle právníků a bezpečnostních expertů možné vyloučit, že ruku v ruce s náladou v současné české společnosti bude stále více obžalovaných namítat podjatost jednotlivých žalobců nebo soudců právě s ohledem na jejich rudou minulost a z toho vyplývající nemorálnost, která jim znemožňuje objektivně a nestranně rozhodovat dnešní kauzy. To by činnost výkonu české justice mohlo do značné míry paralyzovat.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.