Asi 200 sprostých zpráv od jediného člověka. A další svědectví, co zažívají Motoristé

Anketa

Je Petr Macinka arogantní?

87%

hlasovalo: 14031 lidí

Poslední měsíc se mi slévá do jednoho dne, který nikdy nekončí. Jako bych neustále dokola jen hlasovala, poslouchala neustále ty stejné kecy, občas na něco odpověděla novinářům v atriu, odmítala vystoupení v televizi a řešila, že nemám co na sebe, protože nestíhám prát. Když jede sněmovní plénum téměř čtyři týdny v kuse, je to zážitek…

Ztratíte prostě pojem o čase. Rodinu nevidíte, vlastní postel jen na krátký moment, a jediné, co doma řešíte, je: „Sakra, já už nemám ani čisté spodní prádlo!“ To se pak těžce referuje v deníku. Protože fakt zapomenete všechny emoce. Nemáte tušení, co z těch posledních sedmi dní vypíchnout. A tak se obracíte ke kalendáři a do médií a koukáte, co zarezonovalo veřejným prostorem. Ale chcete, abych tady informovala o něčem, co všichni víte z médií? Nebylo by lepší sdílet zákulisní historky, které se v těch hysterických emocích ale bohužel snadno ztratí? Zkusíme oboje.

Školení sebeobrany pro Motoristky

Máme mezi Motoristy kolegu, který je skvělý sportovní střelec a lektor bezpečnosti. Po tom, co se na nás žene poslední měsíce, nám nabídl školení bezpečnosti a sebeobrany ve sněmovně. Braly jsme ho všemi deseti. První díl se odehrál minulý týden a byl spíše zaměřený na teorii a statistiky. Věnovali jsme se i komentářům na sociálních sítích, které v poslední době opravdu sílí ve své sprostotě, agresi, šílenosti…

Moje asistentka Šárka je úžasná a hodná holka. Ani nevím, jestli Motoristy volila a je mi to jedno. Nevybírám si kolegy podle volebních preferencí, ale na základě jejich schopností. Protože mi objednává lidi na schůzky do Olomouce, potřebuji, aby bylo její pracovní číslo veřejné na stránkách Poslanecké sněmovny. A tak je. To máte takto běžný pracovní den, třeba čtvrtek ráno, a Šárce zvoní telefon. Pán na druhé straně telefonu se ptá na opravdu nechutné věci, týkající se Petra Macinky a jeho ženy.

Mgr. Šárka Oharková

PES
mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Co prosím?!“ ptá se moje asistentka vyděšeně, nakonec mu samozřejmě zavěsí telefon. A takto to nějakou dobu pokračuje. Volá jí ještě několikrát za den. Pak jí píše hnusné SMSky typu: „Tak co, už jste to zjistila?“… a další sprosťárny. Pokračuje slovy, že na nás už neplatí dělat si z nás legraci, na nás platí jenom facky. Fakt mě štve, že tohle musí odnášet i člověk, který nešel do politiky, který s naší ideologií nemusí mít nic společného. A tak píšu na policii. Prý to ještě není obtěžování, i když je to na hraně. Vyčkáváme tedy, co dalšího pán napíše, s čím dalším zavolá. Většinou to takto ale skončí, protože ho opakovaně ignorujeme.

To se však neděje u jistého pana Sládka, který se rozhodl zaměřit na mě na Facebooku. Proč na mě, to nevím, protože jeho útoky míří hlavně na Turka, Babiše a Macinku. Mám od něj asi tak 200 sprostých zpráv. Ty poslední mluví o tom, že zajistí pád letadla do Ankary. A že udělá vše pro to, aby Macinka „už nikdy v životě neviděl tu svoji čubku a svoje fakany“. Mluví konkrétně. Například o sklepení, které doma má a kde chystá pro Macinku mučicí místnost.

I o těchto případech jsme na onom školení mluvili. Je to prostě součást naší práce, ač ubohá, nechutná. Jsem si ovšem jistá, že tím trpí každý - na obou stranách politických břehů. Ovšem stupňuje se to každým dnem. A já si samozřejmě kladu otázku: skončí to někdy? Zvyknu si na to takovým způsobem, že to budu brát stejně, jako bych šla na toaletu? Nevím. Dokud se to bude dotýkat mých blízkých - dětí, žen a kamarádů, myslím, že mě to pokaždé vytočí do běla.

A proti tomu pomáhá cvičení! Vážně. Když se vyboxujete, vyběháte, vyřádíte. Bohužel takovou možnost mám jen o víkendu, protože mezi druhou a šestou ranní dávám přednost spánku. A tak se zpětně, po tom, co toto prožívám už několik měsíců, vlastně nedivím, že jsou některé veřejné osobnosti neustále „nasrané“ a občas potřebují odbýt všechny novináře, vypnout telefon a odjet na dovolenou. A tak jsem si koupila novou „tekutou střelu“ - rozumějte pořádný pepřový sprej, který nám doporučil kolega Lubor na školení, poslala zase pár „směsek přes čáru“ na policii, to kdyby se nedej bože něco někdy opravdu událo, abych neměla černé svědomí, že jsem neudělala, co jsem měla, a těším se na další díl školení.

Bojí se ženy běhat?

Jen pár dní poté vyšlo video Danuše Nerudové, která informuje, že se ženy bojí běhat. No, abych byla upřímná, ono na tom něco bude. (Ač se jejímu videu všichni smějí, musíme se na to podívat z více stran.) Tak za prvé: já do Bruselu občas kvůli práci jezdila. A jestli Danuše běhá tam, tak bych se taky bála. Zóny, kterými bych neměla sama procházet, mi raději ukazoval Filip Turek hned při mé první návštěvě. A za druhé: jestli mluvila o České republice, tak tady já se bojím běhat v určité hodiny a na určitých místech taky. Dříve jsem úplně běžně běhávala na Vítkově. Ráno, přes den, večer… Dnes si musím hodně rozmýšlet, jestli je to ještě bezpečné. Když se stmívá, lavičky na Vítkově obsadí ukrajinská mládež s lahvemi vodky a nejsem si jistá, jestli to pokaždé skončí jen u komentářů, které vůči mně mají. A to opravdu nemyslím nijak proti ukrajinským sousedům. Nedávno jsem jela s taxikářem z Ukrajiny a přesně na tuto „pakáž“ (používám cíleně jeho slova) si sám stěžoval. Říkal, že pijící mládež, která tady tráví noci a neuklízí po sobě bordel, dělá lidem, jako je on, který od rána do večera maká a neremcá, špatné jméno. Tady musím bohužel souhlasit.

To, že paní Danuše ovšem video pojala jako „automatický strach z každého muže, kterého při běhání potkám“, je ovšem věc dosti šílená. Pokud jste ono video neviděli, doporučuji. Běžící žena, kterou představuje Danuše, má pořád v hlavě alarm, který jí říká něco jako: „můj bože, jde proti mně muž, a přibližuje se!“ No jasně. Když běžíte něčím směrem, tak se logicky přibližuje, to už tak bývá. Ale je dobré vůči všem mužům přistupovat, jako by měli být násilníci? Samozřejmě, že ne. Můžeme si to představit také opačně. Chceme, aby ke každé ženě muži přistupovali jako ke šlapce? Chceme, aby každou brali automaticky za lhářku a manipulantku? Na takovéto signály bych byla velmi opatrná. A teď si představte, že by natočil muž podobné video proti ženám! Nejspíš by ho už nějaká neziskovka vláčela bahnem za misogynii. Kolektivní vina a odpovědnost jednotlivců na celou skupinu na základě pohlaví je prostě nepřípustná!

Pískot ve Strážnici byl trapný, ale nepřekvapil mě

Jestli něco na světě zbožňuju a je to můj rajon, pak je to folklor. Do Strážnice ovšem běžně nejezdím. Spíše jsem se většinou účastnila akcí jako „Lidový rok“ ve Velké Bystřici. Takže jsem Otovi a Petrovi pozvání záviděla. Předpokládala jsem, že k vypískání Oty může dojít. Ostatně: díky zrušení veřejnoprávních poplatků je teď jistou společenskou smetánkou posílán na pranýř. Že to je nespravedlivé, hloupé a naprosto s tím nesouhlasím, to vám asi nemusím popisovat - o veřejnoprávních médiích jsme tu mluvili mnohokrát, můj názor na to znáte.

Shromážděná fakta ukazují nepřetržitou sérii prokázaných pochybení veřejnoprávních médií, především České televize, konstatovaných přímo zákonným regulátorem – Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Nejde o subjektivní pocity kritiků, ale o formální úřední rozhodnutí podložená § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Pochybení se koncentrují v politicky a hodnotově citlivých tématech, opakují se stejným mechanismem (chybějící prostor pro druhou stranu, zkreslování kontextu, jednostranné rámování) a pokračují napříč různým vedením televize i různými politickými reprezentacemi. To vylučuje tezi, že jde o izolované incidenty nebo politicky motivovanou kritiku – jedná se o systémový problém řízení redakce a editoriální práce.

Propad důvěry veřejnosti –za pět let podle různých průzkumů je následkem prokázané ztráty kvality. Veřejnoprávní médium čelilo prostě legitimní otázce ze strany koncesionářů: proč mají tuto službu nadále platit v nezměněné podobě? Když je nezastupuje, ač by to jako u veřejnoprávního média měl být její úhlavní úkol? Zastupovat různé názory ve společnosti. Jsem ráda, že naše vláda našla odvahu tuhle symbolickou změnu udělat. Kvůli všem, kdo to vnímají podobně. A daň za to je nenávist, která bude živená ještě nějakou dobu. Na to se musíme připravit, proti tomu se obrnit. A jet prostě jednoduše dál! Možná, že ministr Macinka to cítí podobně, a měl potřebu jít Otu následující den bránit. Podle mě v tomto případě úplně dobře neudělal. Na stranu druhou: jako poslankyně za Motoristy můžu být ráda, že nás má potřebu předseda bránit.