DSA má prý za cíl nastavit jasná pravidla pro provozování digitálních platforem a chránit uživatele a jejich základní práva na internetu. Pravidla jsou zaměřená na regulaci zprostředkovatelských služeb, což nejsou jen on-line platformy jako sociální sítě, on-line tržiště, obchody s aplikacemi a další, ale také poskytovatelé připojení k internetu nebo webhostingu. Vedle toho DMA je, jak už samotný název napovídá, regulace zaměřená více na hospodářskou stránku digitálního světa. Tato regulace zavede pravidla pro takzvané „strážce přístupu“ (gatekeepers) k digitálním trhům.

V dokumentech k oběma Aktům se stále skloňuje zájem a ochrana spotřebitele proti globálním hráčům typu Google. Zavádí se institut ochrany proti nežádoucímu vymazání nějakých obsahů nebo vypnutí webů (tzv. zástupné žaloby). Nikde se však nemluví ani slůvko o tom, když tyto cenzurní zásahy (mazání, vypínání atd.) jsou činěny přímo z vůle vládnoucí moci. Jako by jediným subjektem, který může podobné věci činit, byla globální firma poskytující přístup k informacím. Není to pravda, jak dobře víme od 25. února loňského roku, kdy na podnět vlády a tajných služeb soukromá firma odpojila na dlouhou dobu „nežádoucí“ zpravodajské a názorové weby“, a tím pošlapala nejen naši ústavní Listinu základních práv a svobod, ale také řadu jiných zákonů, vztahujících se třeba k rovným právům v podnikání atd.

Touto optikou nahlíženo, jsou oba Akty, DSA i DME jen jakousi pokryteckou a alibistickou obezličkou, aby vládnoucí moc – v celé EU i samotných členských zemích – měla žádoucí soubor výmluv a zdůvodnění k cenzorským zásahům. Že se to celé děje navíc v naprosto socializujícím a totalitarizujícím duchu, snad netřeba dodávat. Je to přímý úder na solar svobodnému tržnímu podnikání, o němž jsme mysleli, že je základním kamenem kapitalismu. Tedy co? Jde o jasný návrat k centrálně řízenému socialismu.

Pravou tvář těchto „ochranných“ iniciativ odhalila sama nejvyšší evropská cenzorka Věra Jourová, když předložila návrh nařízení, které má zásadně regulovat média v zemích EU. Návrh nařízení nazvaný Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků omezuje vlastníky médií a vytváří mediální regulační orgán na evropské úrovni s velkými pravomocemi, který má být nezávislý na členských státech, ale výlučně direktivách Evropské komise. Se záměrem regulovat média přišla už v roce 2021 šéfka Komise Ursula von der Leyenová, když označila informace jako „veřejný statek“. Mediální společnosti nelze podle ní srovnávat s jinými podniky a nezávislost musí být chráněna na úrovni EU. Jak se píše v úvodu důvodové zprávy k nařízení, které má regulovat evropská média, mediální odvětví je jedním z „ekosystémů, které mají klíčový význam pro inkluzivní a udržitelné oživení a pro souběžnou (zelenou a digitální) transformaci hospodářství EU“.