Český parlament odmítl dohodu, jež měla upravovat i postavení katolické církve v ČR, s odůvodněním, že je nevýhodná a narušuje rovnoprávnost církví. ČR je přitom jednou z posledních zemí Evropy, která nemá vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou.

Problémy kolem ratifikace smlouvy ale nejsou ve vztazích obou států výjimečné, například československá první republika se s Vatikánem dohodla na stručné úmluvě až v roce 1928. Takzvaný modus vivendi, který nikdy nenahradila definitivní mezinárodní smlouva, platil de facto až do roku 1950. Tehdy komunistický režim po zahájení procesů s vysokými církevními představiteli vyhostil papežského nuncia a přerušil s Vatikánem diplomatické styky.

Okupace Německem vztahy s Vatikánem zcela přerušila

Ty navázalo Československo s Vatikánem v roce 1920 na úrovni velvyslance-nuncia. Od roku 1933 působil v ČSR pouze vatikánský chargé d'affaires a okupace nacistickým Německem vztahy zcela přerušila. V dubnu 1950 vyslanectví ČSR ve Vatikánu zastavilo svou činnost a diplomatické styky byly suspendovány, aniž by byly oficiálně přerušeny.

Diplomatické styky byly obnoveny v roce 1990

Po pádu komunismu pak obnovily Československo a Vatikán diplomatické styky 19. dubna 1990 na úrovni velvyslanectví, respektive apoštolské nunciatury, a do Prahy se po čtyřiceti letech vrátil apoštolský nuncius. V roce 1990 byli také jmenováni noví biskupové a obsazena biskupství.