Jako jeden z prvních bodů je na jednání Poslanecké sněmovny, které začíná toto úterý odpoledne, předložena legislativa s názvem Zákon o některých podmínkách poskytování mediálních služeb a o změně některých souvisejících zákonů. Jde o návrh, který byl zpracováván ještě vládou Petra Fialy, která jej schválila už po volbách, 22. října.

Sama vláda coby předkladatel uvádí, že návrh je implementací unijní legislativy EMFA, neboli Evropský akt o svobodě médií.

Předkladatel vysvětluje v bruselském úřednickém žargonu: „Nařízení EMFA sleduje čtyři specifické cíle, a to podporu přeshraniční činnosti a investic; posílení spolupráce v oblasti regulace a sbližování právních předpisů; usnadnění poskytování kvalitních mediálních služeb a zajištění transparentního a spravedlivého rozdělování hospodářských zdrojů“.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem schvalování unijních transpozic v českém parlamentu obvykle probíhá, je však užitečné pokusit se o překlad z „bruselštiny“ a rozebrat, o co se vlastně jedná.

Příběh začíná v roce 2021. Uprostřed pandemie vystupuje 14. září Ursula von der Leyenová před europoslance s každoročním projevem o stavu unie a hned na úvod poslancům řekla: „Mnoho lidí má pocit, že jejich životy se zastavily, zatímco svět se rychle pohnul vpřed. Rychlost událostí a rozsah těchto výzev bylo někdy těžké pochopit. Byla to také doba sebeobjevování. Od přehodnocení vlastních životů až po širší debaty o sdílení. Sdílení vakcín, i sdílení hodnot. Když se ale ohlédnu za uplynulým rokem a podívám se na Unii dnes, vidím ve všem, co děláme, silnou duši. Byl to Robert Schuman, kdo řekl: Evropa potřebuje duši, ideál a politickou vůli tomuto ideálu sloužit. A Evropa těmto slovům v posledních dvanácti měsících vdechla život.“