Kohout ve svém komentáři pro Lidové noviny píše o tom, jak Češi vedou bratrovražedné bitvy jako u Lipan a místo palcátem se mlátí potištěným papírem a hulvátstvím z obrazovek. „Liší se také v pohřbívání těch, které považují za své velikány. Mistr estrádních scén má před vilou podle médií tři sta čtverečních metrů koberce z květů, svící a plyšáků; stal se tak českou princeznou Dianou. Královna ‚prken, která znamenají svět‘, má na dvorku Národního divadla necelé tři,“ poznamenal k rozdílnému přístupu k úmrtí Karla Gotta a Vlasty Chramostové spisovatel Kohout. 

„Zapalujeme doma svíčku, když odejde, kdo se nám zapsal do života, ať už přítel, či rival, jako byl pěvec, který vyzval kolegy, aby odsoudili Chartu 77. Že netušil, oč jde, je po monstrózním shromáždění v Národním divadle nevěrohodné. Pár dní nato hoří u nás svíce za herečku, kterou znalo mnohem méně lidí, ale pro kulturu národa i jeho morálku nepřestane znamenat to, co znamenala žena, kterou hrála po bytech. Básník František Halas ji nazval Naše paní Božena Němcová. Ona bude naše paní Vlasta!“ zmínil Kohout.