Proč a z jakého důvodu se vlastně slaví Velikonoce? Podle etnologie původně navazují Velikonoce na tradici někdejšího pohanského svátku jara jako například Beltain, Morana. Před zhruba 3 500 lety ale dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví.

Vyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa ale neskončila, praví některé moudré knihy anebo encyklopedie. Záchrana Izraelitů se totiž stala později předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil, a upadl tak do područí zla a smrti. Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění až v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená „Bůh zachraňuje, Bůh je spása“. Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. Je nevinný a bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny.

Ježíš ale byl vzkříšen, čímž zároveň otevřel cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu „exodu“ – (vyjití) a „pesachu" – (přejití) z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás... I proto jsou Velikonoce – a to i pro Čechy – stále nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je vlastně oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování.