Mediální ohlasy na třetí ročník udělování Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku, poprvé jako česko-slovenskou, byly poměrně bouřlivé. „Odstartoval je pan Bárdy ze serveru Aktuálně.sk, který se nechal opakovaně slyšet, že jsme neměli co udělovat cenu panu Kuciakovi in memoriam, že on s tím nesouhlasí, Aktuality.sk rovněž ne a tak dále. Tak se ptám, kdo je pan Bárdy, jestli byl nějaký opatrovník, právní zástupce nebo jakýsi kompetentní člověk ve vztahu k panu Kuciakovi. Samozřejmě jsme měli – bez toho by to pochopitelně nešlo – souhlas od Kuciakovy rodiny, její poděkování, její velice laskavou korespondenci, její souhlas s tím, že cenu převezme pan velvyslanec Weiss. To všechno je podloženo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, který stál u zrodu této novinářské ceny.
Nedokáže si agresívní reakci šéfredaktora serveru Aktuality.sk, pro který zavražděný novinář Ján Kuciak pracoval, vysvětlit jinak než tím, že se ho dotklo, že ho pořadatelé Krameriovy ceny nepožádali o souhlas. Peter Bárdy dostal slovo i v článku, který vyšel pod titulkem „Dezinformátoři ocenili zavražděného Kuciaka. Slovenský velvyslanec cenu převzal, mluvit o tom ale nechce“. „Napsal ho jakýsi pan Vojtěch Berger z jakéhosi Ústavu nezávislé žurnalistiky. Nevím, kdo je Vojtěch Berger, ani co je Ústav nezávislé žurnalistiky. Jestli je to ta samá organizace, která vydává konspirační web Hlídací pes s panem Břešťanem, tak tomu rozumím, ale nemám žádný důvod po tom pátrat, protože konspiračními weby se zásadně nezabývám a bulvárními novináři už vůbec ne,“ upozorňuje mediální analytik.
Odporná žurnalistika dílem kandrdase, nebo udavače
Vadí mu však, že se autor článku uchyluje hlavně k argumentaci ad hominem. „Každý aspoň průměrně vzdělaný člověk ví, že v diskusi se má argumentovat k věci, tedy ad rem, nikoli k osobě, tedy ad hominem. Ale pan Berger z Ústavu nezávislé žurnalistiky používá výhradně tu druhou cestu. Kádrováckým způsobem si podává každého zúčastněného počínaje chudákem velvyslancem Weissem přes Alexandra Tomského, Jaroslava Baštu, mladého Klause až po mě, samozřejmě Tomáše Kňourka, Terezu Spencerovou a tak dál. Je to takový udavačský blábol, jímž onálepkoval všechny zúčastněné, co mají s touto cenou něco společného. A vůbec se nezabýval tím, že by svá hodnocení zdůvodnil. Například o panu Baštovi píše, že je pravidelný zastánce politiky Kremlu,“ zmiňuje Petr Žantovský první z příkladů.
Jan Schneider je označen jako „bezpečnostní expert“, tedy včetně uvozovek. „Nechápu, kde vzal oprávnění psát ty uvozovky, když je to Schneiderova dlouholetá profese. Myslím si, že Schneider pracoval v bezpečnostních službách v době, kdy pan Berger možná ještě tak počítal piškvorky někde v mateřské škole. Neznám pana Bergera, nechci mu ubírat léta, ale ten článek vypadá na to, že ho psal kandrdas, naprostý začátečník. Nebo naprosto záměrný kádrovák a v podstatě estébácký udavač. Je to dost odporná žurnalistika, jestli to žurnalistika ještě je. Bohužel, typická je pro média typu Forum24 a Hlídací pes a další podobné, které tady docela často citujeme. Takže ti všichni si samozřejmě smočili s Krameriovou cenou,“ poznamenává mediální odborník.
Ze sekty kádrováckých novinářů se šíří nenávist
Myslí si, že hlavně byli všichni překvapeni tím, jakým způsobem a jak důstojně vyhlašování Krameriovy ceny letos proběhlo. jaké zaznamenalo ohlasy a jací byli laureáti. „A protože už jim skutečně dochází věcný arzenál, jakým způsobem nás, kdo s tím máme něco společného, pošpinit, obvinit z jakýchkoli možných ošklivosti, tak už jen křičí, už jen volají po pomstě a už je to jenom taková žurnalistika jako v Rudém právu zkraje padesátých let, takové to ‚psům psí smrt‘. Velmi to připomíná a je mi z toho strašlivě smutno, kam jsme se to po těch letech dostali. Ale v souvislosti s Krameriovou cenou jsem narazil na jeden naprosto opačný názor, velice zajímavý a kompetentní komentář, který k tomu podal slovenský novinář Peter Tóth,“ poukazuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Komentář vyšel pod titulkem „Pár slov na obranu Petra Weissa: Niektorí novinári vymenili triedneho nepriateľa za konšpirátora“ na webu datel.sk. „To je web, který se zabývá vnitřní politikou a Peter Tóth je známý na Slovensku jako vnitropolitický komentátor. Tenhle autor velice přesně sáhl na nerv toho problému. Také ukázal přesně na ta – řekl bych – hnízda, odkud se šíří ta nenávist, na Slovensku třeba Aktuality, deníky N, SME a týdeník Trend. A on je docela pěkně nazývá sektou. Říká, že v podstatě tahle skupina – víceméně menšinová – kádrováckých novinářů tím, že nemá nic, co by je spojovalo konstruktivního, tak má už jenom tu svoji ‚víru‘ v nějakou svou pravdu, v nějakou svou oprávněnost cosi veřejně povídat, a to jsou typické znaky sekty,“ připomíná mediální analytik.
Jak nás, tak Slováky čekají velice dramatické chvíle
Podle něj to nemá vůbec nic společného se službou veřejnosti ani s šířením informací. „Je to čistý boj. A pan Tóth to velmi dobře vystihl. Myslím, že na Slovenskou soudě nejenom podle tohoto komentáře, ale i podle osobní zkušenosti a podle toho, jak se slovenským děním občas zabývám, řeší podobné problémy jako my, jenom o něco později. My jsme tyhle problémy začaly řešit někdy na konci devadesátých let v souvislosti s takovými pokusy, jako byl ‚Impuls 99‘, ‚Cesta změny‘, ‚Děkujeme, odejděte‘, ‚ČT věc veřejná‘ a podobně. To všechno jako by teď zažívali na Slovensku také, ať už se to jmenuje jako to hnutí pana Matoviče ‚Obyčajní ľudia‘, nebo ať jde o boj proti řediteli RTVS Rezníkovi všemi prostředky a všemi více či méně nemravnými způsoby,“ myslí si Petr Žantovský.
Má to podobné rysy, podobné projevy, takže to opravdu vypadá, jako by na Slovensku nyní zažívali to, co jsme tehdy zažívali u nás. „Oni tomu tehdy moc nerozuměli, protože Slovensko mělo v té době úplně jiné starosti s Mečiarem a dobou pomečiarovskou a tohle už jsou projevy trošku sofistikovanějšího společenského pohybu, který na Slováky dopadne plnou vahou. A jak je to všechno, bohužel, podporováno ze zahraničí – k tomu se dostanu v závěru dnešního ‚Týdne v médiích‘ – tak se obávám, že jak nás, tak Slováky čekají chvíle velice dramatické. Nu uvidíme. Každopádně upozorňuji na článek Petera Tótha, který považuji za nejpřesnější komentář. Kdo chce vědět o reakcích na letošní vyhlášení Krameriova ceny víc, tak ať se podívá, co napsal Peter Tóth,“ doporučuje mediální odborník.
Jeden z hlavních sekerníků a zemanobijců znovu úřadoval
Po týdnu se do centra jeho pozornosti znovu dostal redaktor serveru Forum24 Vilém Besser. „Nemohu si ho nespojovat s novinářkou Slávkou Besserovou, která působila i jako mluvčí na Ministerstvu kultury, a jejím manželem, hercem Vilémem Besserem. A tenhle Vilém Besser z Fora24 se stává jedním z hlavních sekerníků nebo zemanobijců, který nevynechá jedinou příležitost, aby si neočistil boty o toho svého nepřítele, jímž je většinou prezident Zeman. V článku s titulkem ‚Zeman se ani na Klausových narozeninách nedokázal chovat jako slušný host‘ pan Besser vyjádřil názor tak, jak je psáno v titulku, že se Zeman choval na Klausových narozeninách nevhodným způsobem..Nu, nevím, z čeho pan Besser čerpal informace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Sám totiž na narozeninové oslavě Václava Klause po většinu času byl, a to poměrně blízko oběma prezidentům. „S tím stávajícím jsem tam dokonce několik poměrně dlouhých chvil poseděl u stolu, popil nějaké víno a popovídal si. Nepovšiml jsem si, že by se – jak pan Besser v textu glosuje – choval nějak nevhodně, že by byl neslušný či mimo oficiální protokol. To je věc jedna. A druhá je ta, že oslava narozenin byla soukromá. Václav Klaus, byť je to emeritní prezident a významná politická postava, tak je to soukromá osoba a pořádal soukromou oslavu. Pozval na ni lidi, které pozvat chtěl, a z toho usuzuji, že pan Besser mezi nimi nebyl. Pokud se tam nějak dostal přes ochranku nebo přes osoby se seznamy pozvaných, tak to nelze vyloučit, bylo tam poměrně dost lidí. Ale protože na tyto akce chodím pravidelně léta letoucí, tak už ty lidi znám, znám jejich tváře, znám jejich jména,“ vysvětluje mediální analytik.
Ponižovat se psaním nesmyslů může snad jedině za velké peníze
Šlo o okruh lidí s blízkým vztahem k bývalému prezidentovi, a to, že k nim patří stávající prezident, je známá věc. „Pan Besser absolutně nebyl schopen pochopit vzájemné žertování či špičkování mezi Zemanem a Klausem, které bylo předmětem nikoli formálně zdvořilého, ale skutečně upřímného pobavení všech zúčastněných. Tak to za sebe zhodnotil jako výraz nějakých nezdvořilostí. Ale opakuji, že to byla soukromá oslava. Dokonce i kdyby si tam ti dva pánové dali do nosu, tak je to jejich soukromá věc a panu Besserovi do toho nic není. Mám za to, že by si příště měl nejprve čtyřicetkrát odfrknout, než vezme do ruky počítač a začne psát zase nějaký další žvást, za který je zřejmě z hlediska Fora24 dobře placen, protože mě nenapadá žádný jiný důvod, proč by se někdo musel ponižovat psaním takových nesmyslů jako pan Besser,“ míní Petr Žantovský.
Poslední téma věnuje informacím, o nichž se člověk zpravidla ze sdělovacích prostředků nedozví. Konkrétně třeba té, že Velvyslanectví Spojených států v Praze vyhlásilo speciální grantový program zaměřený na boj s dezinformacemi v České republice a na omezení jejich negativního vlivu. Je to uvedeno na webových stránkách americké ambasády, která hledala – uzávěrka byla před pár týdny – projekty, které se zaměřují na vývoj digitálních platforem, rozšíření digitální gramotnosti, posílení kritického myšlení a schopnosti rozpoznávat pravdivost zpráv ve sdělovacích prostředcích a důležitost je ověřovat i z jiných dostupných zdrojů.
Přibudou udavačské weby placené z amerických veřejných zdrojů
„Do srozumitelného jazyka to překládám tak, že velvyslanectví hodlá najít spolupracující organizace kromě těch mnoha, s nimiž už spolupracuje – za chviličku se k nim dostanu – které budou placeny z amerických veřejných zdrojů za to, že budou vytvářet další a další udavačské weby, další a další seznamy nepřátel, další a další nálepky na čela nositelů či šiřitelů jednotlivých zpráv, ať už novinářů, vydavatelů, webových nebo jiných médií, a budou jim nasazovat psí hlavu těch nepřátel demokracie, pravdy a lásky a já nevím, jaká všechna epiteta se dají nashromáždit. Za ta léta jsme jich už slyšeli strašně moc a všechna padají pořád na stejné hlavy, jenom těch hlav je čím dál víc. A i toho nepřátelství kolem nás je čím dál víc,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Toho si podle něj musí všimnout každý, kdo jen trochu domácí dění sleduje. „To nejde přehlédnut, že se strašlivě zahustila společenská esence nenávisti, té míry hrubosti, jakou se jeden vyjadřuje o druhém. Koneckonců před chviličkou jsem jmenoval pana Bessera, minule jsme si četli pana Doležala z Reflexu, nemluvě už vůbec o blábolech pana Šafra nebo paní Hovorkové z Fora24, a tak bychom mohli pokračovat. To jsou stylistické důkazy toho nejhlubšího úpadku nejen jazykového a rozumového, ale především etického, slušnostního, zdvořilostního, mezilidského, empatického. To všechno je pryč. Člověk člověku vlkem, jsme k sobě nepřátelští, hledáme své nepřátele a co je nejdůležitější, že některé z těch hledačů nepřátel jsme tady ochotni platit. A to z veřejných zdrojů amerických daňových poplatníků přes ambasádu,“ podotýká mediální odborník.
To bude bomba: experti na rozpoznávání pravdivosti zpráv
Považuje za velice důležité vědět, že organizace, které charakterizoval jako šiřitele nenávisti a rozdělování společnosti, ať už to jsou NGO nebo mají jinou právní formu, platí mimo jiné Velvyslanectví USA v Praze. „Je dobré to vědět. Je dobré se podívat na webovou stránku americké ambasády. Jde vesměs o veřejně dostupné informace, nevynáším žádná státní tajemství ani nic podobného, dočetl jsem se to na jejich stránkách. Je dobré vědět, oč jim jde. Já to tedy s dovolením zopakuji: boj s dezinformacemi v České republice, omezení jejich negativního vlivu, zaměření na vývoj digitálních platforem, rozšíření digitální gramotnosti, posílení kritického myšlení a – to podtrhuji – schopnost rozpoznávat pravdivost zpráv ve sdělovacích prostředcích,“ cituje Petr Žantovský.
Žasne nad tím, že bude někdo placen za to, že někdo na té ambasádě usoudí, že ten, kdo je placen, je schopen rozpoznávat pravdivost zpráv. Výrok „Vím, že nic nevím“ jednoho z nejslavnějších řeckých filosofů Sokrata se vykládá tak, že Sokrates zjistil, že člověk nemůže vědět všechno, a čím moudřejší je, tím více si to uvědomuje. „A pravda je element, který se vyvíjí v čase, v prostoru, v míře našeho pochopení, v míře našeho poznání. A říci, že budu platit nějakou digitální platformu, která bude schopná rozpoznávat pravdivost zpráv, to je docela bomba. Americká ambasáda zřejmě ví, kde je pravdivost zpráv, a bude platit organizace, které budou legitimizovat americký postoj k pravdivosti, nebo nepravdivosti zpráv. Tak to alespoň interpretuji já,“ přiznává mediální analytik.
Peníze se našly i na podporu zhůvěřilosti exministryně Valachové
Zaujal ho seznam organizací, které od roku 2015, jak na webu Velvyslanectví USA uvedeno, od měj pobírají různé granty. „Budu jmenovat některé organizace a některé směry. Nejprve ty směry. Když bychom to zobecnili, tak americká ambasáda v Česku podporuje především organizace, které se zabývají homosexuály, tedy Prague Pride, filmový festival Mezipatra a podobně. Za druhé feministky, tedy Českou ženskou lobby a podobně. Pak různé organizace podporující migraci. Přitom jsem se tam dočetl o několika zajímavých institucích, o nichž jsem ani netušil, že existují. Poslyšte se mnou, koho všeho platí americká ambasáda: Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v České republice, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci, Letní školu migrace a integrace, a tak bych mohl pokračovat,“ ujišťuje Petr Žantovský.
Mezi podporovanými směry Velvyslanectvím Spojených států nechybí ani inkluze. „To se všeobecně neví, že ta zhůvěřilost, kterou prosazovala bývalá ministryně paní Valachová a spolu s ní pan exministr Dienstbier, tedy inkluze ve školství, je mimo jiné placena z prostředků projektu SPICES neboli Supporting Practices for Increased Inclusion in the Czech Republic Educational System, což je projekt na zavedení inkluze ve vzdělávacím systému České republiky. Na to má tedy americká ambasáda speciální projekt, který financuje. Stejně tak financuje Nadaci Open Society Fund s její aktivitou žurnalistických cen. Financuje i Člověka v tísni a tato organizace v přehledech figuruje možná z důvodu nějaké kamufláže jak pod českým, tak pod anglickým názvem. Ale pod oběma názvy inkasuje od americké ambasády peníze,“ připomíná mediální odborník.
Trump by se divil, kdo všechno bere peníze z americké ambasády
Ve výčtu se objevují další zajímaví příjemci. „Nadace Michaela Kocába. Nemám tušení, čím se zabývá, ale pobírá od Velvyslanectví USA peníze. Také Demagog.cz. Všichni, kdo pracujeme na internetu, víme, co to je, takže také inkasuje z americké ambasády. A to nejlepší nakonec: samozřejmě Evropské hodnoty a společnost Europeum, které mají zhruba stejnou náplň činnosti. Evropské hodnoty jsou každý rok příjemcem amerických peněz minimálně v jednom projektu, ale často jich je víc. Říkám to proto, abychom věděli, co americká ambasáda u nás platí, o co usiluje, jakým projektům dává dominanci a jak tedy její působení tady chápat. Mám proto na závěr takovou trošinku zlomyslnou řečnickou otázku: A co na to Donald Trump, zdalipak o tom ví, co se děje na americkém velvyslanectví, například v České republice?“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
