„Kvóty především nemají žádnou naději, že by byly v unijním rozhodovacím procesu přijaty, pokud by ovšem vůbec někdy někým nějaké imigrační kvóty byly navrženy,“ píše Hekrdla.

Kvóty popisuje spíš jako politický prostředek k ovládání veřejnosti. Ta se jich totiž chytla, i když neexistují. Podle něj tak Francie i Německo, jejichž vrchní představitelé se oficiálně vymezili proti kvótám, jen „vědomě vodili veřejnost za nos.“

Evropská agenda pro migranty totiž žádné kvóty nejenže nezmiňuje, ale ani neobsahuje. „Evropská komise jen – mimo jiné – navrhla, aby bylo členskými zeměmi vyrovnanější vyřizování žádostí o azyl,“ uvádí celou situaci na pravou míru.