Finsko není členskou zemí NATO a jako neutrální země svoji obranu řeší hlavně samostatně povinnou vojenskou službou, bilaterálními smlouvami, volnou spoluprací s NATO, členstvím v EU a také aktivní zahraniční politikou. Finsko a Rusko spojuje nejenom asi 1 500 km dlouhá hranice, ale také století společných dějin (1809 až 1917 bylo Finsko součástí Ruské říše- pozn. VSS) a další staletí sousedských dějin, které rozhodně nebyly hlavně ve 20. století ideální (sovětsko-finská válka, ztráta území ve prospěch SSSR, tzv. "finlandizace").

Setkání prezidenta Sauli Niinistöa a Vladimira Putina v letním sídle finských prezidentů v Kultarantě mělo svou předehru. Ke konci června se také tady v prezidentském sídle konala tradiční bezpečnostní konference. Krátce předtím finské ministerstvo zahraničí zveřejnilo novou koncepci bezpečnostní a zahraniční politiky, ve které Rusko nebylo jmenovitě uvedeno jako hrozba pro finskou bezpečnost. Konference naznačila, že Finsko a ani Švédsko zatím o vstupu do NATO neuvažují.

Švédové sice komentovali nadcházející Putinovu návštěvu Finska s tím, že Vladimir Putin není ve Švédsku vítán. Sauli Niinistö měl na podobnou kritiku odpověď v tradicích té nejlepší reálné politiky. Zaprvé vysvětlil, jak vypadá geografie Finska, a dále vysvětlil finskou pozici vůči Rusku „Oni (tj. Rusové) nám řeknou, když mají jiný názor; a to je dobře. My jistě nemáme strach jim říct, když s nimi nesouhlasíme.“ Vést dialog je podle finského prezidenta stejně důležité jako Rusku ukázat meze.