„Menšinová část společnosti vedená Milionem chvilek se rozhodla, že regulérní výsledky voleb budou nátlakem korigovat. Sezvou si na to demonstranty, něco zazpívají, exkomunista a signatář anticharty řekne něco moudře úsměvného, filmové krasavice zahrozí prstíkem na venkovské hlupce, pan Minář statečně roztrhá ústavu, která mu zaručuje, že ji může trhat beztrestně, někdo vyhodí od památníků květiny a věnce od nevhodných lidí, a aby to mělo správnou postmoderní logiku, organizátoři si za to začnou sami sobě vyplácet plat. Jenže demonstrace už nějak netáhnou, lidi to přestalo bavit, někteří nabyli dojmu, že možná někomu dělali blbce, a tak chvilkaři musí přijít s něčím novým,“ míní Emr s tím, že přišli s nápadem označovat a vysvětlovat voličům, kdo je a kdo není vhodný.
Připomíná výrok místopředsedy Milionu chvilek Benjamina Rolla, že bychom „měli některé kandidáty veřejně označit jako nepřijatelné vzhledem k jejich velmi příznivému vztahu k některým politikům, kteří právě podle nás narušují ty hranice demokratického chování…“
„Aktivisté Milionu chvilek nám tedy napříč republikou začnou hledat a označovat lidi, kteří nejsou z jejich pohledu vhodnými kandidáty na to či ono. Abychom nepochybovali o tom, jak to myslí, označil například pan Roll v rozhlasovém pořadu paní Hanu Lipovskou jako nevhodnou kandidátku do Rady České televize. Důvod? Je prý prokazatelně napojená na Institut Václava Klause. To vás jako kandidáta v očích těchto novodobých domovních důvěrníků vyřadí ze hry. A je po demokracii! Jenom to, že se s někým znáte nebo sympatizujete, má být diskvalifikací?“ pozastavuje se Emr.
Psali jsme:
„Je vůbec možné, že něco takového, zjevně totalitního a fašizujícího, začíná být ve společnosti opět akceptovatelné? Milí lidé na okresech, krajích a koneckonců i v Praze, opravdu se vám chce jim dělat kašpárky? Pomocná stráž VB, pomocníci Pohraniční stráže a nyní – kádrovací komise Milionu chvilek? Heleďte, Milionáři, upřímně, rovnou si mě zařaďte mezi nevhodné, hnusíte se mi jako všichni totalitní extremisté. Zase někde sedí novodobí posuzovači naší vhodnosti a bojím se, že třeba už zase šijí k veřejnému označení žluté hvězdy a různobarevné nášivky. Budeme čekat, až si nás přijedou prokádrovat, nebo jim znovu nakopeme zadek? Dokázali jsme to (i když zjevně ne dost důkladně) v listopadu 1989, dokážeme to znova!“ uzavřel s tím, že příklad rozdělování lidí podle vhodnosti na to či ono před několika léty viděl v bývalém německém koncentračním táboře Mauthausenu. S německou důkladností zde byl dle jeho slov vytvořen systém barevných nášivek, aby každý hned věděl, co je vězeň zač.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
