Martina Kociánová se Pavla Kohouta zeptala, zda je Evropská unie v současné podobě životaschopná. Dle ekonoma to záleží na definici životaschopnosti. „Pokud by šlo o to jen existovat, přežívat, vegetovat bez dynamiky, bez růstu a v zásadě pasivně nějakou dobu přečkávat, tak v tomto smyslu je EU pravděpodobně životaschopná. Ale pokud by šlo o to se zregenerovat a obnovit dynamiku, obnovit na tomto kontinentu skutečný život, ať už hospodářský nebo kulturní, tak v tomto smyslu myslím, že je to velmi nepravděpodobné,“ tvrdí.
Kdybyste byli poslanci, jak byste příští týden hlasovali o nedůvěře vlády?Anketa
K tomu, aby se EU přetransformovala, bude prý muset být nejdříve mnohem hůř. Ale kdy k tomu dojde, Kohout neví. „Upřímně řečeno, nevím. Když se podíváme na situaci před 10 lety, tak již tenkrát to vypadalo vážně. A když srovnám Evropu tehdy a nyní, a co jsem si tenkrát myslel, kde bude Evropa touto dobou, někdy v roce 2019, tak sice jsem nepochyboval o tom, že se finanční krizi podaří zvládnout, ale některé věci mě skutečně nepříjemně překvapují. Nečekal jsem, že zadlužení bude tak silné, že evropská bankovní krize bude trvat ještě v tomto roce.“ A dodal, že bankovní krize se dotýká i jinak silného Německa: „Německá vláda hodlá slučovat Deutsche Bank a Commerzbank, což jsou dvě největší banky, obě problémové, obě na hranici bytí a nebytí.“ Jeho výhled pro Evropu není příliš optimistický. Krize eurozóny je podle něj chronická, a do toho zasáhne i krize migrační a demografická, což bude mít dopady na sociální systémy v zasažených zemích.
Padla také otázka na efektivnost protiruských sankcí. „Nejsem přesvědčen o tom, že sankce vůbec fungují,“ řekl ekonom. Případů, kdy sankce zafungovaly, je prý v historii málo, a dlouhodobé sankce udržované z tradičních důvodů nefungovaly skoro vůbec. Jako příklad dal Kubu, na kterou Spojené státy uvalily embargo. „Mezitím jsou tyto sankce různě obcházeny a víme, že Německo docela čile a rádo s Ruskem obchoduje, nějakým způsobem se to dá vždy zařídit. Například ropovod, který běží mezi Ruskem a Německem, hovoří o tom, že spolupráce obou zemí je docela intenzivní a že politické hrátky jsou spíše jenom divadlem navenek. Trochu jinak to možná může vypadat mezi Amerikou a Ruskem, protože Amerika a Rusko v tomto směru jsou dost silní konkurenti, pokud jde o trh zemního plynu,“ vysvětluje Pavel Kohout. Právě kvůli zemnímu plynu prý USA na sankcích trvají. Nicméně podle Kohouta jsou zde větší hrozby pro Západ.
Fotogalerie: - EU volby se blíží
„V první řadě je Rusko v současné době pořád ještě poraženou zemí, je to země, která prohrála studenou válku,“ tvrdí Kohout. „Je to znát na ruské ekonomice, která je v podstatě z větší části založena na těžbě a exportu různých surovin. Ruský průmysl v podstatě nestojí příliš mnoho za zmínku, možná snad s výjimkou leteckého a zbrojního průmyslu. Ale Rusko v podstatě nevyrábí nic, co by bylo základem světového obchodu. Automobilový průmysl tam mají pouze pro domácí potřeby a dále se nevyrábí prakticky nic podstatného,“ říká. A dodává: „Je to sice země, která je velká, ale na druhé straně, když se podíváme, kolik má obyvatel, tak zjistíme, že za chvíli už budou co do počtu obyvatel větší Bangladéš nebo Egypt, takže to už dávno není obrovská globální supervelmoc, jakou byla ještě v 80. nebo 70. letech.“
Proč je Čína tak velkým potenciálním konkurentem pro Západ? Podle Kohouta proto, že s ním sdílí některé hodnoty, například úctu k práci. A se Západem prý sdílí také podnikavost, i když tu spíše s Amerikou než s Evropou. Naopak se liší v tom, že Číňané jsou zvyklí na to, že nemají soukromí. A pojem osobní svobody jim také moc neříká. „V Číně existuje ještě další hodnota, která je pro ni velmi typická, a sice loajalita ke státu. Pokud stát plní svoji roli, tedy že zabezpečuje základní funkce státu, zejména vnitřní bezpečnost, tak Číňané jsou zvyklí stát respektovat a považovat ho za něco téměř jako božstvo. U nás v Evropě, nebo v Americe, je dost často zvykem na stát nadávat, nebo ho různě zesměšňovat, prostě u nás stát nemá takový respekt. Ale v Číně je to velká autorita, ke které se vzhlíží,“ vysvětluje ekonom.
Fotogalerie: - Šťastný Čínský Nový rok
Jako riziko vidí, že se Evropa propadne do bezvýznamnosti. Prý se neobává sociální revoluce, převratu nebo války. „Číňané si raději něco koupí, než aby to dobyli. Čína tradičně nemá moc dobrou armádu, naposledy byla poražena v roce 1978 Vietnamem, a to velmi ostudně. Takže Čína sice momentálně zbrojí, ale hlavní důraz bude klást na ekonomickou diplomacii a na pronikání ekonomickou cestou. Tedy cestou zahraničních investic, získávání zahraničního know-how a technologií,“ míní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
