„Byly doby, kdy média nepsala pravdu. Každý to věděl. Pravda se filtrovala mezi řádky. Totéž v písničkách a v divadelních hrách. Cenzura všude. Autoři museli psát tak, aby divák pochopil, cenzor nikoli. Šílená doba,“ vzpomíná Markéta Šichtařová na dobu cenzury, načež varovně předjímá: „A je tu zas.“

„Demokracie je založená na tom, že média fungují jako její hlídací pes. V dobách, kdy informovat nemohou nebo nechtějí, přestávají demokracii sloužit. Když média lžou, vždy to bezpečně ukazuje úpadek společnosti, který předchází nějaké velké společenské změně. Ať už k horšímu, či k lepšímu,“ píše Šichtařová dále s tím, že média dnes už prý demokracii nehlídají a mnoho lidí se přestává dívat na vysílání zpráv, neboť si myslí, že se v nich jedná o propagandu.

„A možná mají pravdu. A je na to i řada důkazů,“ souhlasně potvrzuje Šichtařová a jako důkazy uvádí nechvalně propíranou kauzu Donalda Trumpa: „Několik let jsme totiž ze všech stran slyšeli, že se americký prezident dostal k moci díky spolupráci s Ruskem. V roce 2017 se dokonce objevila tajně pořízená nahrávka, na níž jeden z produkčních CNN říká, že ředitel televize Jeff Zucker chce stále nové a nové zprávy o Trumpovi a jeho spolupráci s Ruskem. Novináři šili podle politického zadání do Trumpa o sto šest, aby se v březnu 2019 na základě vyšetřování ukázalo, že Trump s Ruskem nespolupracoval. Hm, smůla. Tedy pro novináře. A ne, nejsem fanoušek Trumpa ani omylem.“