Pane poslanče, jak vnímáte možnosti energetické soběstačnosti ČR?
Československo bylo energeticky soběstačné už od svého vzniku v roce 1918 a od té doby tuto vlastnost nikdy neztratilo. Byli jsme soběstační v dobách nacistické okupace i za minulého režimu. Pro mě jako pro politika je to naprostá samozřejmost.
Varování odborníků, že bychom o tuto vlastnost mohli v průběhu několika let přijít, považuji za velmi alarmující. Dovoz zemního plynu pro výrobu elektřiny nebo elektřiny vyrobené ze zemního plynu kdesi na Ukrajině nebo v Německu považují odborníci za nejistý,kromě toho není ani dostatek výrobních kapacit na paroplynové elektrárny, které bychom mohli postavit nejdříve za pět let nebo později. Zavřít v této situaci předčasně doly nepřichází do úvahy, pokud nechceme našim obyvatelům udělat zejména v zimním období nedobrovolný nácvik na válečnou ekonomiku.
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
Jaké jsou tedy vaše názory na současnou evropskou politiku Green Dealu?
Musíme v tom velmi rozlišovat mezi skutečnou ekologií a omyly sousedního státu. Neuvážené uzavření bezemisních jaderných zdrojů a jeho náhrada ruským zemním plynem z dovozu je odstrašujícím příkladem, který by česká energetika neměla následovat. S tím technicky úzce souvisí současné zdražování elektřiny a nestabilita systému vedoucí až k nedávným blackoutům.
V době po sametové revoluci jsme si museli poradit s ekologizací výroby elektřiny, rekultivací pohraničních hor a s částečnou transformací energetického mixu. Toto jsme úspěšně zvládli, stálo to naši ekonomiku velké peníze. V současnosti musíme rozlišovat mezi obnovitelnou energií a dopady energetiky na životní prostředí. Podle odborníků je lépe ještě chvíli vydržet s ekologizovanou uhelnou energetikou, která je zbavena oxidů síry i oxidů dusíku a vybavena účinnými filtry na prachové částice, než likvidovat krajinu a zemědělskou a lesní půdu řešeními, která ji stejně plnohodnotně nenahradí. Nebo chcete naše pohraniční hory, sotva se stihly vzpamatovat z imisí a kyselých dešťů v minulém režimu, osázet vládou dotovanými větrníky?
A můžeme si vůbec v současné situaci dovolit dotovat obnovitelné zdroje energie?
Záleží na tom, jestli si můžeme dovolit další nárůst energetické chudoby a dotace solárních a větrných baronů ze státního rozpočtu po dobu dalších dvaceti let. To v praxi znamená, že odsoudíme nastupující generaci k dlouhodobým poplatkům úzké skupině privilegovaných investorů, které si oni sami dobrovolně nezvolili. Nehledě na to, že se tato politika prakticky obratem projeví na poklesu valorizace důchodů, mezd učitelů, hasičů, policistů a dalších státních zaměstnanců. Výdaje na existující i nově plánované investory odpovídají nejméně 15 procentům nárůstu důchodů a mezd, na které se v takové situaci nedostane.
Z hlediska národohospodářského je tu ještě jeden zásadní problém. Průmysl a zaměstnanost. Levná, spolehlivá a dostupná energie je dnes jednou ze základních motivací pro investory a tím i zaměstnanost lidí. Neuváženými dotacemi do obnovitelných zdrojů energie vzniká začarovaný kruh: vyrábíme drahou energii, zvyšujeme daňovou zátěž i v průmyslu a snižujeme lidem životní úroveň. U toho nevznikají nové pracovní příležitosti, protože prostředky jdou do zbytečně drahé energetiky. Průmysl se dostává na kraj propasti jako v roce 2022 a lidé se velmi rychle dostanou do sociální propasti energetické chudoby.
Dnešní sněmovní seminář byl věnován možnostem další energetické perspektivy uhlí. Co vás mezi názory, které tu zazněly, zaujalo nejvíce?
Současný názor některých evropských ideologů je, že uhlí smrdí. Je škoda, že si nevšímají skutečnosti, že je jimi náhrada, náhrada zemní plyn, konkrétně je třicetkrát škodlivějším skleníkovým plynem, než je CO2, pokud se v průběhu těžby nebo dopravy dostane do atmosféry. To je velmi častým jevem, zemní plyn se obvykle těží v oblastech, kde jim skleníkové plyny na srdci příliš neleží. Ve skutečnosti tedy tato fosilní náhrada domácího uhlí z dovozu škodí planetě více.
Historicky je naše civilizace postavena právě na uhlí, parním stroji a průmyslové revoluci, Wattův parní stroj dokonce o devět let předcházel vyhlášení samostatnosti Spojených států amerických. Rozvíjející se ekonomiky, zejména Indie a Čína, otevírají uhelné elektrárny podobně, jak tomu bylo v počátku průmyslové revoluce, která u nich skutečně po osvobození se od kolonizace probíhá. Pokud s nimi chceme udržet tempo, je pro nás jediným řešením udržet to, co máme a co vzniklo již v předstihu před nimi. Jedinou možností náhrady v našich geografických podmínkách je energie jaderná, to už říkali i další odborníci, jako byla Dana Drábová.
Můžeme v dnešní době nahradit uhlí dováženým zemním plynem, tak jako na něj před několika lety vsadili naši němečtí sousedé?
Máme pouze dostatečnou kapacitu potrubí, ale nemáme dostatečné množství plynových nebo paroplynových elektráren a levnou surovinu srovnatelnou s cenou domácího uhlí s garantovaným dovozem, není to technický problém. Tranzitní plynárenské soustavy byly ve druhé polovině minulého století budovány v Evropě i v Severní Americe právě jako konkurence globálnímu ropnému průmyslu.
Problém je právě v nejisté dostupnosti této suroviny i její nejisté ceně, což jsme zažili už v roce 2022 s pověstnými „dvěma svetry“. V současné geopoliticky nejisté době si můžeme symbolicky vybrat mezi těmi „dvěma svetry“ a lopatkou uhlí někde v teplárně.
Jaké jsou podle vás reálné energetické možnosti obnovitelných zdrojů?
Už první Pačesova komise a následná schválená aktualizovaná Státní energetická koncepce konstatovaly, že jsou velmi omezené. Solární elektrárny mají dobu využití maxima 1000 hodin v roce, větrné kolem 2000, zatímco jaderné mají více než 8000. To znamená, že jaderná elektrárna vyrobí při stejném výkonu 4x více elektřiny než elektrárna větrná a 8x více než elektrárna solární, ale jsou u toho násobně dražší než jsou ty jaderné a bez dotací by nemohly existovat. Ale to je „pouze“ otázkou peněz. Další problém je, že mají solární zdroje maximum výroby v létě, zatímco spotřeba energie má maximum v zimě kvůli topení. V subtropech na jihu Evropy mají maximum spotřeby v létě, kdy klimatizují, a mají také dvojnásobek sluneční radiace, tedy mají jejich solární zdroje na rozdíl od těch našich dvojnásobnou rentabilitu. U nás se tato nedostatečná technická prosperita dohání dotacemi, vyrobená jednotka elektřiny je dvakrát dražší než na jihu Itálie nebo Španělska.
Odborníci se na semináři shodli, že v současnosti potřebujeme něco mezi 15 a 20 terawatthodinami uhelné elektřiny, tedy 15 až 20 miliardami kilowatthodin, což je už jenom čtvrtina naší spotřeby. V defosilizaci naší energetiky jsme velmi pokročili. Pokud bychom měli realizovat plán minulé koalice větrných parků v takzvaných „akceleračních oblastech“, nahradí toto pouze 5 terawatthodin, tedy pouze čtvrtinu nebo třetinu toho, co dnes z uhlí vyrábíme pro vlastní spotřebu, a to za cenu hustého osázení české krajiny desítkami větrných parků.
Otázka tedy nestojí tak, že bychom měli obětovat krajinu za uzavření uhelných dolů a energetickou soběstačnost bez domácího uhlí. Obětujeme krajinu i naši energetickou soběstačnost, s takovouto energetickou koncepcí nemohou souhlasit ani politici se zdravým selským rozumem, když vidí ta čísla.
JUDr. Jindřich Rajchl
Ano, ale někteří budou tvrdit, že vše vyřeší skladování energie na časy, kdy nebude svítit nebo foukat. Jak vidíte, z toho, co jste slyšel od odborníků, tyto možnosti?
Elektřinu dnes můžeme snadno uložit v bateriích na ořezávání špiček nebo v domácnostech denní výrobu na večerní sledování televize. Skladování elektřiny vyrobené o víkendu nebo dokonce z dovolené na spotřebu po návratu už není ekonomicky únosné. Zemní plyn můžeme uložit v podzemních zásobnících na několik týdnů i několik měsíců v závislosti na spotřebě, a jaderné palivo máme uložené na několik let. Letní přebytek fotovoltaiky v dostačujícím množství na zimu skladovat nelze, není to ani technicky možné. Z hlediska bezpečnosti státu i dlouhodobého uskladnění zásob tedy zase vede jádro.
Vloni jsme měli zimní energetickou špičku podobnou jako ke konci minulého režimu, kdy jsme měli hodně těžkého průmyslu. Příčinou nebylo tentokrát hutnictví, ale tepelná čerpadla, která se při teplotách pod nulou chovají jako elektrický přímotop. Musíme s těmito novými zařízeními myslet také na elektřinu na zimní topení, kterou nevyrobíme v solárních elektrárnách, a v době bezvětří, které je u nás i v Německu běžným jevem, ani v těch větrných. Pokud chceme v zimě topit, máme tři možnosti: domácí uhlí, jádro nebo z dovozu zemní plyn. Obnovitelné zdroje energie nám v zimě a v době bezvětří prostě nezatopí a jinou náhradu nemají.
Na dnešním semináři zazněla od energetických odborníků řada doporučení. . Můžete je pro naše čtenáře shrnout?
Nebudu zbytečně zdržovat detaily čísel, ta ponechme odborníkům. Ale jejich závěry pro naše národní hospodářství i pro udržení sociální úrovně nebo chcete-li, tedy prevenci energetické chudoby, jsou neoddiskutovatelné. Podobně i pro bezpečnost státu, kdy si v dnešní době nemůžeme dovolit dovážet energii ani energetické suroviny, protože nevíme, jestli vůbec budou dostupné, a už vůbec nevíme, jestli budou k dispozici za přijatelné ceny.
Pokud je v něčem Česká republika pozadu, nejsou to zcela jistě větrné a solární průmyslové parky, na které u nás ani nemáme vhodné podmínky, ale je to především pozastavený rozvoj jaderné energetiky. Máme vhodná místa pro tři další jaderné bloky, dva v Temelíně, jeden v Dukovanech, a zde je nutno usměrnit prostředky a napnout i úsilí politiků, kteří to s budoucností nové generace myslí vážně. Česká republika má dnes už velmi nízké emise, když pomineme export elektřiny především do Německa, a po dostavbě alespoň jednoho jaderného bloku si můžeme domácí uhlí ponechat víceméně do rezervy. Zavírat tuto domácí surovinu předčasně by bylo podobně neuvážené, jako jet autem bez rezervy na dovolenou k moři.
Náhrada domácího uhlí obnovitelnými zdroji energie není podle našich odborníků možná a politici by jim měli důvěřovat více než umělému nátlaku bruselských úředníků a domácích ekologických aktivistů. Náhrada zemním plynem je pouze náhradou domácí fosilní suroviny jinou fosilní surovinou z dovozu, planetě toto příliš neuleví a Českou republiku to dostane do dovozní závislosti, která v mnoha situacích z hlediska strategické bezpečnosti státu není řešitelná.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Zavřít uhelné elektrárny?
