„Je dobojováno. Na malém českém pískovišti tři partičky kluků z okraje pískoviště dobojovaly velkou bitvu o to, aby mohli dělat bábovičky podle vlastních představ. Hádka o to, kdo a jak bude dělat bábovičky, trvala 263 dní a tihle nechtění kluci si museli právo dělat bábovičky tvrdě vybojovat,“ začíná svůj příspěvek o sestavení vlády David Martínek.

Poté se Martínek věnoval tradičním stranám, zejména těm, které jsou od voleb v opozici. Podle Martínka si ale za své rozčarování tyto strany a jejich politici mohou sami: „Kluci, kteří dělali bábovičky víceméně až doteď, jsou samozřejmě hrozně naštvaní. Je jich ale míň, ztratili hodně kámošů mezi děckama, protože jejich bábovičky stály povětšinou za prd. Všichni za ně museli draze platit a přitom šlo většinou o špatné kopie báboviček, jaké se dělají vedle u německých kluků. Hodně často taky rozkrádali pískoviště, prodávali písek, hádali se mezi sebou a bořili si bábovičky jak mezi sebou, tak i děckám. A teda rozhodně nikoho nechtěli pustit mezi sebe. Takže výsledek toho českého pískoviště nestál za moc.“

Dále režisér Martínek pokračuje alegorií na téma nespokojeného českého voliče. „Taky všechna děcka, co si na českém pískovišti hrají, byla už dost naštvaná na idioty, kvůli kterým musela dělat jen stupidní a jednoduché bábovky, na směny, v hnusné lopotě, zatímco kdysi české bábovičky fakt obdivovali všichni a docela to šlapalo. A ještě je děcka musela dělat za prakticky za nula nic. Taky se ta dosavadní partička, která to české pískoviště vedla od někdejší panelákové bitvy v listopadu, před časem docela vybarvila a z někdejších osvoboditelů se stal normální vyděračský gang, který teda všechna děcka obíral za vstup na hřiště, vymýšlel si různé poplatky a vůbec si dělal, co chtěl. A aby toho nebylo málo, tak se tenhle gang všem snažil navykládat, že takhle je to úplně best ever a že mají všichni držet hubu, protože jinak jsou čuráci a beztak komunisti. To už děcka fakt nebavilo,“ napsal Martínek.