Tehdy si státní podnik Vítkovice nabral rozsáhlé půjčky od bank. V roce 2000 po první neúspěšné privatizaci se stát vrhl na záchranu holdingu. Vítkovice se tak staly jedním z mála podniků, které tehdy prošly takzvaným vyrovnáním podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Šlo v podstatě o to, že věřitelé se vzdají velké části dluhu a umožní podniku přežít místo toho, aby skončil v bankrotu.

Česká konsolidační agentura do vyrovnání přihlásila postupně pohledávky z úvěrů ve výši 3,75 miliardy korun, které u ní skončily po ozdravování českých bank a pádu IPB. Většina dluhu měla být podle listu odpuštěna a splácet měly Vítkovice už jen část podle dohody z vyrovnání. To prý plnily, do konce roku 2003 poslaly konsolidační agentuře přes 422 milionů a 909 tisíc eur.

Stát tvrdí, že žaloba byla podána pozdě

Když pak stát právě v roce 2003 Vítkovice privatizoval, prodával je za 400 milionů včetně svých pohledávek za 2,7 miliardy vůči strojírenskému podniku. Světlíkovi právníci ovšem pohledávky následně analyzovali a zjistili, že díky vyrovnání z nich valná část zanikla. „Po přepočítání si činí nárok na vrácení 369 milionů a také 909 tisíc eur,“ uvedl list s tím, že k tomu je třeba připočíst úroky, jež se prý v takových případech pohybují běžně kolem osmi procent ročně. „Takže celkem jde o více než půl miliardy korun,“ napsal list.

Samotná žaloba padla v roce 2006. Podle právníků Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ovšem pozdě. To proto, že jde v případě o vyrovnání o vztah, který má být posuzován podle občanského zákoníku, kde byla stanovena dvouletá promlčecí lhůta.