„U nás se římské právo a kultura prosadily až mnohem později a zprostředkovaně. I první restaurace impéria v podobě karolinské říše, se našim zemím vyhnula a skončila před naším pohraničním hvozdem. Státoprávně nás okrajově zasáhla až ta druhá, otonská, a to pouze proto, že její centrum bylo geograficky v těsném sousedství našich zemí. Mladý český stát, kterému německé císařství ještě dlouhá léta upíralo jak světskou, tak i duchovní suverenitu, však přesto šel svou jedinečnou cestou. Nakonec se přes desítky porušených privilegií, slibů i smluv, obojího domohl,“ připomenul Markvart.
Doplnil, že jazykově i kulturně jsou české země výsledkem slovanské migrační vlny z východu a jihovýchodu. A křesťanství pak do českých zemí dorazilo nejdříve z jihu a kvůli němu se vytvořil umělý slovanský jazyk.
„Nadále jsme potom sdíleli osudy dalších středoevropských a balkánských národů, převážně slovanskými jazyky hovořících a vyformovaných z původního slovanského obyvatelstva. Bylo to především v obraně Evropy před muslimskými vojsky osmanských sultánů v době, kdy se ten slavný ‚Západ‘ zabýval vlastními bratrovražednými válkami a později honem za koloniálním panstvím,“ popisuje analytik.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
frajava
