Skupina, kterou Hampl označuje jako „vlastenci“ podle něj říká svým protivnkům nejčastěji „sluníčka“. „Je v tom dost ironie, ale pořád je v tom i určitá míra laskavosti, je z toho znát smířlivost a pochopení. Vlastně je to i trochu mazlivé,“ myslí si. Zejména když si uvědomí, jaké jiné označení by pro své oponenty mohli zvolit – například „přisluhovači“ nebo „vlastizrádci“.

Zato z druhé strany prý nejčastěji létají výrazy jako „xenofob“ a podobně. Už jen toto označení samo o sobě prý dává jeho uživateli výhodu. „Jsou to výrazy likvidační v tom smyslu, že pokud tak někoho označíte, snadno se vám bude zdůvodňovat, proč při zápase s takovým soupeřem nemusíte dodržovat pravidla,“ vysvětluje Hampl.

Úplně nejdále prý v tomto směru zašel novinář Miloš Čermák, který o odpůrcích imigrace měl napsat, že smrdí a jejich přítomnost v této zemi je nežádoucí. Přitom i z této strany by se prý dalo za použití kreativity (kterou se tito lidé jinak tak rádi chlubí) vymyslet několik „veselých“ přezdívek. Nic takového se ovšem neobjevuje. „Nezdá se, že by byli schopni humoru, a už vůbec ne laskavého,“ dodává k míře jejich nadhledu.