První generace křesťanů podle Ransdorfa žily v představě, že lidstvo tvoří jednotu, a stejně jednotný je i veškerý majetek na tomto světě. Že by kdokoliv cokoliv vlastnil, to bylo v rámci těchto úvah porušením přirozeného práva.

Až Tomáš Akvinský ve 13. století učinil z majetku dodatek k přirozenému právu. Ohledně bohatství či chudoby církve se rozpoutala řada disputací. Již dříve, v 6. století, se ale v římském právu, z jehož zásad dodnes vychází soukromoprávní vztahy, ustálily čtyři atributy vlastnictví majetku, z nichž církev naplňovala pouze jediný - a to jeho fyzickou držbu. Proto nikdy v historii nemohla se svým majetkem nakládat, toto právo vždy vykonával panovník.