Jak se dnes s odstupem doby díváte na únorové události?

Ono je to takové, že mladšímu člověku se to těžko hodnotí. Z toho, co jsem vyčetl z literatury ze všech úhlů pohledu, nebyl to převrat. Šlo o jakési politické události v rámci Ústavy. Ústava nebyla myslím porušena, nejsem sice právník, ale předpokládám, že to za její hranice nešlo. Pochodující ozbrojení milicionáři a tak, to byla pouze kulisa... Chápu, že někdo to může brát jako nátlak. Ale nátlak v mezích možností a tehdejší situace. Nyní je to také legální, vyjádřit svůj názor, a proč by tehdy nemohli obyčejní lidé deklarovat tímto způsobem svoje stanoviska. Když dnes budou tady u nás protesty, jaká je neúnosná situace, tak to přece není také nic protizákonného. Že byla podána abdikace, není nic špatného ani nenormálního, bylo to svobodné rozhodnutí ministrů. Další otázka je pak historický zlom, co pak následovalo, praktiky 50. let nebyly čisté. Ale zase je to třeba poměřovat případ od případu a nepaušalizovat!

Byl to historický mezník, který předurčoval další dobu, byla to historická šance a jak se česká společnost s ní popasovala, je věc další. Nespravedlnost by neměla přesáhnout pozitiva změn, které doba přinesla. Je to samozřejmě úhel pohledu. Postižený člověk z padesátých let to zase vidí jinak. A odlišný názor má rovněž ten, který pak mohl vystudovat, založit si rodinu… Vždyť tady ve 30. letech, především na venkově, byla velká bída, takže lidé ty změny kvitovali s nadšením

Můžete srovnat tehdejší Komunistickou stranu Československa a současnou Komunistickou stranu Čech a Moravy?