„Dodnes převládá přesvědčení, že další události v roce 1968 vyvolal pokus o reformu komunismu, když si lid v Československu udělil názorovou svobodu. To ale v žádném případě nebyl hlavní důvod ozbrojené intervence Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Lid si názorovou svobodu nevybojoval, nevynutil, byla mu shora udělena – z rozhodnutí ÚV KSČ byla dočasně odstraněna cenzura, aby se parlament vystavil tlaku veřejného mínění a odvolal prezidenta,“ zmínil Krystlík. 

„V roce 1961 se rozhodl Sovětský svaz pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu, čímž neobyčejně vzrostla strategická úloha Československa coby nástupiště vojsk. Avšak přesun sovětských vojsk do ČSSR před útokem by neušel západním rozvědkám, a Západ by tak byl předem varován. Nastala tedy potřeba trvalé dislokace sovětských vojsk na československém území. Jenže československý prezident Antonín Novotný se vzepřel a požadavek rozmístit na území Československa běžné sovětské vojenské jednotky celkem třikrát Sovětskému svazu odmítl,“ vzpomíná dále Krystlík.

Původní text ZDE